Čís. 8458.

Proti usnesení soudu, jímž bylo k návrhu manželského otce sníženo výživné dítěte, jsou oprávněni k rekursu i nejbližší příbuzní (matka a teta) dítěte.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1928, R II 354/28.)
Proti usnesení prvého soudu, jímž k návrhu manželského otce bylo sníženo výživné dítěte, podaly rekurs matka dítěte a její sestra. Rekursní soud rekursy odmítl, nepřiznav stěžovatelkám oprávnění k rekursu, jež prý přísluší jen opatrovníku dítěte.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by nehledě k odmítacímu důvodu, jehož použil, vyřídil rekursy ve věci samé.
Důvody:
Ježto jde o stížnost proti odmítavému usnesení rekursního soudu, jímž bylo stěžovatelkám odepřeno oprávnění k rekursu, jest v tomto období řešiti jen otázku, zda stěžovatelky jsou na věci súčastněny a zda jim přísluší podle § 9 nesp. říz. oprávnění k rekursu proti opatření prvého soudu; není však rozhodovati ještě ve věci samé, takže k vývodům stížnosti, pokud se věci dotýkají, nemůže nejvyšší soud přihlížeti. Podle § 9 nesp. říz. jest ke stížnosti oprávněn, kdo se má za stížena opatřením soudu prvé stolice, a postačí, jest-li usnesením soudu dotčen ve svých právních zájmech, ať majetkových, ať rodinných. Rodinným zájmem jest rozuměti nejen zájem vlastní, nýbrž také zájem příbuzného nezletilého dítěte. S tohoto hlediska nelze stěžovatelkám odepříti právo k rekursu proti usnesení, kterým bylo sníženo výživné nezletilého Herbertá K-a. Podle spisů jest Jindřiška K-ová matkou nezletilého; Herberta K-a, narozeného dne 20. října 1918 z manželství s Rudolfem K-em, a její sestra Elsa R-ová má tohoto nezletilého u sebe v opatrování, jsouc jeho tetou. Jak vlastní matka, tak i teta dítěte, které bylo dítě svěřeno k opatrování, mají jako takové nejen zájem rodinný, nýbrž i mravní povinnost dbáti prospěchu dítěte. Tomu není na závadu, že matka dítěte nebyla mu ustanovena »poručnicí«, nýbrž že mu byl zřízen zvláštní opatrovník k činu, jak se domníval rekursní soud. Zákon, chtěje chrániti zájmy nezletilých dětí, jež jsou podle § 21 obč. zák. pod jeho zvláštní záštitou, klade důraz na to, by ve všech důležitých a pochybných případech byli slyšeni jejich nejbližší příbuzní. (Srovnej §§ 178, 251, 252 obč. zák. a §§ 185, 203, 219 nesp. říz.). V § 217 obč. zák. stanoví se výslovně, že jsou tito příbuzní oprávněni činiti oznámení u soudu. Z uvedených zákonných ustanovení lze tedy dovoditi, že nejbližší příbuzní, jde-li o zájem nezletilého dítka, mohou podati také rekurs proti tak důležitému opatření, jakým jest soudní ustanovení, že se nezletilému dítku snižuje jeho dosavadní výživné. Pokud jde o matku, má tato podle §§ 139, 143 obč. zák. ostatně také vlastní zájem na tom, by o výživu jeho dítěte bylo otcem slušně postaráno. Rekursní soud neprávem tedy odepřel stěžovatelkám oprávněnost k rekursu, pročež bylo jejich stížnosti vyhověti a naříditi, jak se stalo.

Citace:

Č. 8458. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 450-451.