Čís. 8570.

Byla-li žaloba podána na neexistující již právní podmět, ale do sporu se pustil jeho právní nástupce, lze na základě právoplatného rozsudku — Čís. 8570 —
1627
vydaného proti neexistujícímu již právnímu podmětu vésti exekuci proti jeho právnímu nástupci, proti němuž byl v pravdě vydán, a to i bez opravy exekučního titulu podle § 419 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1928, R I 854/28.)
Vymáhající věřitel vydobyl si rozsudek ze dne 10. listopadu 1927 proti okresní nemocenské pokladně v T. Tato okresní nemocenská pokladna byla však výnosem zemské politické správy ze dne 10. února 1926 rozpuštěna a její obvod byl přivtělen k obvodu okresní nemocenské pokladny v B. Na základě rozsudku proti okresní nemocenské pokladně v T. vedl pak vymáhající věřitel exekuci proti okresní nemocenské pokladně v B. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Vymáhající strana prokázala veřejnou listinou, tedy způsobem předepsaným v § 9 ex. ř., že povinná strana jest právní nástupkyní okresní nemocenské pokladny v T., neboť předložila s návrhem na povolení exekuce potvrzení okresní politické správy v B. ze dne 30. ledna 1928, že okresní nemocenská pokladna v T. byla výnosem zemské politické správy v Praze ze dne 10. února 1926 podle § 12 a 40 zákona ze dne 30. března 1888 čís. 33 ř. zák. rozpuštěna a že byl její obvod přivtělen k obvodu okresní nemocenské pokladny v B. Než v tomto případě nebylo toho ani zapotřebí, jelikož, jak ze spisů patrno, byla sice žaloba Ck II a 261/27 podána na okresní nemocenskou pokladnu v T., jež podle toho, co uvedeno, tehdy — žaloba byla podána dne 22. července 1927 — již neexistovala a tedy již ani nemohla státi před soudem (§ 1 c. ř. s.), ale do sporu se pustila pravá žalovaná okresní nemocenská pokladna v B. jako její právní nástupkyně, udělila plnou moc ze dne 22. srpna 1927 svému tajemníku, by ji zastupoval v tomto sporu, a prohlásila v podání ze dne 12. srpna 1927 výslovně, že okresní nemocenská pokladna, nyní okresní nemocenská pojišťovna v B., jest právní nástupkyní bývalé okresní nemocenské pokladny v T. a že proto žaloba podaná na okresní nemocenskou pokladnu v T. týká se jejího ústavu. Měl tudíž soud, když žalovaná nepodala ve lhůtě žalobní odpověď, vydati k návrhu žalující strany rozsudek pro zmeškání proti okresní nemocenské pokladně, pokud se týče pojišťovně v B., třebas žalobkyně nenavrhla tuto opravu pojmenování žalované strany. Vydal-li soud přes to rozsudek proti žalované pod nesprávným jejím označením jako okresní nemocenské pokladně v T., šlo o nedopatření soudu, patrné ze spisů, tedy o nedopatření zřejmé, a nezáleží na tom, že toto nedopatření bylo přivoděno stranou (tak také Neumann, Kommentar zur Zivilprozessordnung, Vídeň 1928, str. 1191). Nejde — Čís. 8571 —
628
tudíž o případ § 9 ex. ř., nýbrž o nesprávné označení žalované strany, které se vloudilo také do exekučního titulu a mohlo a může býti odstraněno podle § 419 c. ř. s., třebas rozsudek pro zmeškání ze dne 10. listopadu 1927 zatím nabyl právní moci, ale nemůže brániti tomu, by rozsudek tento nebyl vykonán proti osobě, proti které v pravdě byl vydán.

Citace:

č. 8570. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 654-656.