Čís. 8543.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Příhoda jest příhodou »v dopravě«, nastala-li při výkonu anebo ve příčině výkonu spadajícího do dopravní služby. Spadá sem přetržení drátu sloužícího k obsluhování zábran u přejezdu dráhy, takže visel se železničního tělesa do jízdní dráhy veřejné silnice vedoucí pod železničním mostem.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1928, Rv I 923/28.)
Žalobce byl při jízdě v automobilu podjezdem dráhy zasažen drátem visícím obloukovitě se železničního mostu. Drát se uvolnil ze zařízení, jímž se uzavírají zábrany. Žalobní nárok proti dráze na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Zákon o ručení železnic ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. poskytuje ochranu nejen osobám dráhou dopravovaným a za vlastní jízdy, nýbrž vůbec obecenstvu, jež přichází do styku s drahou a s jejími zařízeními sloužícími dopravě. Příhodou v dopravě ve smyslu zákona jest rozuměti podle nauky i podle ustálené prakse každou nepravidelnost nejen v dopravě samé, nýbrž i v zařízeních dráhy sloužících dopravě. Nelze pochybovati o tom, že zábrany na trati a jejich zařízení slouží k bezpečnosti dopravy (vozby), jelikož zabezpečují volnou cestu pro vlaky pohybující se neobyčejně mocnou elementární silou a s velikou rychlostí a že zařízení zábran je zařízením souvisejícím s dopravou, a rovněž nelze pochybovati o tom, že jde tu o nepravidelnost, když drátové vedení sloužící k obsluhování zábran u přejezdu dráhy, je přetrháno a visí se železničního tělesa do jízdní dráhy veřejné silnice vedoucí pod železničním mostem, čímž ohrožuje tělesnou bezpečnost obecenstva používajícího silnice.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle § 1 zák. ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. má se za to, bylo-li příhodou v železniční dopravě způsobeno poškození neb usmrcení člověka, že příhoda nastala zaviněním podniku nebo lidí, jichž v provozu užívá. Za zavinění těchto osob ručí podnik jako za své vlastní zavinění podle §§ 1325 až 1327 obč. zák. Žalobci náleželo tedy jen dokázati, že šlo o příhodu v dopravě a že mezi touto příhodou a škodou byla příčinná souvislost. To žalobce podle zjištění nižších soudů dokázal. Neboť správně odvolací soud uznal, že příhodou v dopravě ve smyslu řečeného zákonného ustanovení je rozuměti každou událost, jež se odchyluje od pravidelné železniční dopravy a to nejen v dopravě samé, nýbrž i v zařízeních dráhy sloužících dopravě. Úmyslem zákonodárce bylo poskytnouti ochranu před událostmi, jež dlužno vysvětliti přímo nebo nepřímo zvýšeným nebezpečím, jež spojeno jest s provozem dráhy poháněné živelní silou. Nutno tedy rozuměti příhodou v dopravě ve smyslu § 1 zák. o ruč. žel. událost, jež vztahuje se na dopravní činnost vyvinující se pod vlivem určitých nebezpečí. Tím však jest právě výkonná technická činnost provozu dráhy, provádějící zvláštní úkol železnice, dopravu osob a zboží, tedy dopravní služba. Co jest dopravní službou, vysvitá z dopravní instrukce čís. XIX. z roku 1882. Označuje jako dopravní službu veškerá opatření a výkony, jichž jest třeba, by byly pomocí udržování trati, železničního dozoru, služby a vozby železniční a služby v dílně osoby a věci bezpečně a včasně dopravovány, a obsahuje výkonná dopravní služba kromě dopravy v užším slova smyslu i udržování trati, železniční dozor, službu u vozby a službu v dílně. Vyžaduje-li tedy zákon o ručení železnic, že nastala příhoda v dopravě, jest tomu požadavku úplně vyhověno, nastala-li příhoda při anebo ve příčině nějakého výkonu, spadajícího do dopravní služby. Že zařízení zábran jest zařízením souvisejícím s dopravní službou, nelze pochybovati a, přetrhne-li se drátové vedení sloužící k obsluhování zábran u přejezdu dráhy a visí-li se železničního tělesa do jízdní dráhy veřejné silnice vedoucí pod železničním mostem, jest to příhodou v dopravě, neboť uchyluje se to od pravidelného zařízení takovéhoto drátového vedení. Že tato příhoda sama o sobě jest také způsobilou přivoditi tělesné poranění, jest zřejmé, neboť ohrožuje v nemalé míře tělesnou bezpečnost obecenstva silnice používajícího. Námitkou, že poranění žalobcovo bylo způsobeno zaviněním šoféra, neuplatňuje žalovaná strana vyviňovací důkaz § 2 zák. o ručení železnic, jak se mylně domnívá, nýbrž popírá, že úraz byl způsoben příhodou v dopravě, tedy popírá předpoklad § 1 zák. o ruč. žel. Tato námitka jest však vyvrácena tím, že nižší soudy zjistily příčinnou souvislost mezi příhodou v dopravě a úrazem po skutkové stránce. Toto zjištění nelze v dovolacím řízení již napadati. Je-li tu však případ § 1 zák. o ruč. žel., mohla se žalovaná strana osvoboditi od ručební povinnosti jen tím, že prokázala jeden z vyviňovacích důkazů v § 2 cit. zák. uvedených, tedy v souzeném případě, že příhoda v dopravě, kterouž dlužno jako příčinu úrazu přesně rozlišovati od úrazu samého (důsledku příhody v dopravě), byla přivoděna neodvratitelným jednáním třetí osoby, za jejíž zavinění neručí, že tedy zavinil šofér, že drátové vedení sloužící k obsluhování zábran u přejezdu dráhy bylo přetrháno a viselo s tělesa dráhy do jízdní dráhy silnice. To žalovaná ani netvrdila, tím méně prokázala a veškeré vývody dovolání, jimiž se snaží prokázati, že se šofér mohl snad při větší píli a obezřetnosti vyvarovati úrazu jsou bezpředmětné.

Citace:

Č. 8543. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 602-604.