Čís. 8317.

»Nenahraditelnou škodou« podle § 381 čís. 2 ex. ř. jest jen škoda, jež navrhovateli teprve hrozí, což předpokládá, že se něco přihodí v nejbližší budoucnosti; nespadá sem vypořádání léta trvajícího poměru mezi dvěma soutěžícími firmami. — Čís. 8317 —
»Nenahraditelnost« škody předpokládá, že ji nelze odčiniti jiným způsobem, než tím, že se jí předejde povolením prozatímního opatření.
(Rozh. ze dne 21. září 1928, R I 478/28.)
V žalobě o zdržení se škodlivých jednání a o odstranění závadného stavu navrhla žalující firma prozatímní opatření zapovědí žalované firmě užívati nadále známky ohrožené strany »R.« pro míchací stroje na beton na strojích samých, v insertech, plakátech, oběžnících a vůbec každým způsobem, jímž se přivoditi může záměna s její známkou »R.«, to jest každým jednáním, jež jest způsobilé, ji poškoditi jako živnostenskou majitelku známky »R.« pro míchací stroje na beton. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Navrhovatelka vymohla si v roce 1925 u obchodní a živnostenské komory v Praze zápis jména »R.« jakožto slovní známky pro své míchací stroje na beton, které podle svého tvrzení již po mnohá léta vyrábí, a zakazovala žalované straně, odvolávajíc se na své právo na označení »R.«, jeho užívání. Žalovaná strana, jak svědčí předložené dva inserty, uvádí v nich ve známost veřejnosti, že vyrábí míchací stroje na beton nejosvědčenější soustavy »R.« a tvrdí dále, že inseruje tyto výrobky již čtyři léta, a že známky »R.« nepoužívala ani na strojích, ani na zařízení, ani v tiskopisech, ani v inserátech, k čemuž žalobkyně jen uvádí, že žalovaná firma inseruje své stroje pod známkou »R.«, netvrdí však, že označení toto jest také na strojích žalovanou vyráběných. Tvrzení napadeného usnesení, že inserování způsobu shora uvedeného může způsobiti ve styku zákaznickém záměnu s výrobky strany žalující a tím pro ni škodu na majetku, nelze beze všeho přisvědčiti. Nelze přehlížeti, že zákazníci, kteří kupují míchací stroje na beton, nejsou obyčejnými, s věcí neobeznámenými kupiteli laiky, nýbrž lidmi, kteří se zabývají stavbami a podobnými podniky a mají potřebné vzdělání odborné, a jest na snadě, že zájemci ti nekupují potřebné stroje jen podle inserce, nýbrž že si po bedlivějším pročtení inserátu vyžádají nejprve prospekt nejen od firmy inserující, nýbrž i od firem konkurenčních, vzájemně je porovnají, a stroje podle možnosti si prohlédnou a, není-li to možné, vyžádají si bližší vysvětlení o jeho sestavení, výkonnosti, zvláštnostech, výhodách a o způsobu řízení, po případě s plánky a vyobrazeními. Při takovémto postupu shledá každý zájemce snadno, že záměna s podobnými výrobky firmy druhé jest nemožná, a že míchací stroje soustavy »R.« stranou žalovanou vyráběné nemohou býti totožnými se stroji strany žalující přes to, že tato používá na nich chráněného označení (známky) »R.«, a že výraz stroje soustavy »R.« má jen za účel podati zákazníku nutné bližší vysvětlení, o jaký typ strojů jde. Není proto dobře možnou záměna obou označení a nelze mluviti o jednání způsobilém poškoditi žalujícího soutěžitele. Ze spisů vyplývá, že se obě firmy zabývají po léta výrobou strojů na míchání betonu, a žalovaná výslovně tvrdí, že je vyrábí podle soustavy vynalezené inženýrem R-em, žalující — Čís. 8317 —
neuvádí, jaký systém ona vyrábí, nýbrž jen, že si pro svoje míchací stroje dala zapsati ochrannou známku »R.«. Že i žalovaná strana označuje své výrobky známkou posléze uvedenou, nebylo tvrzeno ani osvědčeno, stranou žalovanou dokonce popřeno. Jednání strany žalované není tedy podle názoru rekursního soudu způsobilé k tomu, by oklamalo a zjednalo tím jejímu podniku na úkor strany žalující přednost při soutěži, zvláště když, hledíc k tvrzení stran, není vyloučeno, že žalovaná firma nevyráběla a neinserovala míchací stroje »soustavy R.« již před tím, než si žalující vymohla zapsání ochranné známky »R.« a když strana žalovaná tvrdí, že ona to byla, která byla jednáním strany žalující poškozena, namítá exceptionem doli a vyhražuje si podati na žalobkyni žalobu podle zákona o nekalé soutěži. Pokud jde o ohrožení, nebylo osvědčeno, že by v případě zamítnutí návrhu na povolení prozatímního opatření vzešla navrhující straně škoda nenahraditelná, které ustanovení § 381 čís. 2 ex. ř. chce předejíti. Škodou takovou lze rozuměti jen škodu, která straně navrhující teprve hrozí, což předpokládá, že se něco v nejbližší budoucnosti přihodí, zde však, jak ze spisů zřejmo, jde pouze o vypořádání dlouhá léta již trvajícího poměru mezi dvěma konkurenty. Nenahraditelnost škody předpokládá, že škodu nelze jiným způsobem odčiniti, než tím, že se jí předejde povolením prozatímního opatření, to však zde nelze s naprostou určitostí tvrditi, neboť by se škoda, která by tu mohla snad vzniknouti, dala číselně odhadnouti v penězích, pokud se týče jimi nahraditi, a nebylo ani tvrzeno, že by v takovém případě náhrada peněžitá stranou žalovanou dána býti nemohla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávněnosti. Návrhu na povolení prozatímního opatření nebylo vyhověti, poněvadž zde nejsou zákonité předpoklady § 381 ex. ř. Žalobkyně ovšem tvrdila, že lze se obávati, že žalovaný bude pokračovati ve své činnosti. Z toho však nelze vyvozovati obavu, že by jinak soudní vymáhání neb uskutečnění nároku zejména změnou dosavadního stavu bylo zmařeno nebo značně stiženo (čís. 1 § 381 ex. ř.). Hrozící násilí žalobkyně netvrdila a že také nelze mluviti o nenahraditelné škodě, vyslovil se již správně rekursní soud (čís. 2 § 381 ex. ř.).

Citace:

č. 8317. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 225-227.