Čís. 8400.

Výhrada schválení Státního pozemkového úřadu ku zcizení nemovitosti není totožná s podmínkou podle § 38 a) knih. zák.
Strana domáhající se knihovního zápisu, musí ovšem vykázati i svolení Státního pozemkového úřadu.
(Rozh. ze dne 20. října 1928, R I 751/28.)
Knihovní soud povolil záznam vlastnického práva na základě rozsudku soudu prvé stolice, jímž bylo vysloveno, že může býti pro žadatele k nemovitostem vloženo vlastnické právo s výhradou schválení Státním pozemkovým úřadem. Rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Jest přisvědčiti vývodům stěžovatele, pokud uplatňuje, že rozsudkem bylo vlastnictví přiřknuto jen pod podmínkou souhlasu Státního pozemkového úřadu, a že tudíž neměl záznam býti povolen, ano nebylo vlastnictví propůjčeno bezpodmínečně, jak je předepsáno v § 38 a) knih. zák. Souhlas Státního pozemkového úřadu jest materielní náležitostí smlouvy, a před udělením souhlasu smlouva podle § 379 obč. zák. nevzniká, a také rozsudkem právo to nemůže býti bezpodmínečně přiřknuto.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Knihovní záznam vlastnického práva byl povolen na základě rozsudku soudu prvé stolice, jímž bylo vysloveno, že s výhradou schválení Státním pozemkovým úřadem může býti k nemovitostem tam vytčeným vloženo vlastnické právo pro stěžovatele. Podle doložky ze dne 15. března 1928 připojené k rozsudku svolil tento úřad podle § 7 zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n. k záznamu práva vlastnického pro Jaromíra Š-a s dalšími výhradami, směřujícími jen k provedení pozemkové reformy. Nejvyšší soud nesouhlasí s rekursním soudem v názoru, že výhrada schválení Státního pozemkového úřadu jest totožná s podmínkou podle § 38 a) knih. zák. To vyplývá zejména z předpisu § 7 zákonů čís. 215/19 a 108/21. Nejde tu jako při výmince o závislost — Čís. 8400 —
rozsudku na nejisté skutečnosti, jež má teprve nastati, nýbrž jde o spolurozhodování státního úřadu pověřeného provedením pozemkové reformy o platnosti zcizení, zavazení a pod. právních jednání co do majetku zabraného státem. Jakmile soud rozhoduje o věcných právech k těmto nemovitostem a jde o případy vytčené v § 7 zák. čís. 215/19 a 108/21, nezbývá, než odkázati stranu, by vymohla si ještě schválení Státního pozemkového úřadu, jenž tudíž rozhoduje zároveň se soudem o platnosti právního jednání a tím i knihovního zápisu co do zabraného majetku. Je proto třeba, by strana, žádajíc o knihovní zápis, předložila soudu nejen listinu k tomu potřebnou podle knihovního zákona, nýbrž vykázala se i svolením Státního pozemkového úřadu, aniž jde o podmínku sporného nároku. Rozsudek sám o sobě byl i v tomto případě nepodmíněný, nestačil však k platnému knihovnímu zápisu, nýbrž bylo k tomu třeba další náležitosti, t. j. písemného výkazu, že k záznamu svoluje i Státní pozemkový úřad. Ježto tato náležitost byla splněna, není závady, by žádaný zápis nebyl povolen.

Citace:

č. 8400. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 352-353.