Čís. 8579.

Rozsudek stane se doručením písemného vyhotovení proti straně účinným (§ 416 c. ř. s.), třebaže na vyhotovení nebyla stvrzovací doložka podle § 79 org. zák. ani soudní pečeť podle § 216 jedn. řádu.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1928, R II 392/28.)
Odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatel vyvozuje z toho, že vyhotovení rozsudku, které mu bylo doručeno dne 27. června 1928 v úřední obálce procesního soudu s návratkou, nebylo opatřeno soudní pečetí a stvrzovací doložkou s podpisem vedoucího úředníka soudní kanceláře, právní závěr, že doručení — Čís. 8580 —
1643
takto vadného vyhotovení rozsudku nemělo účinku naznačeného v § 416 c. ř. s. Již odvolací soud správně dovodil v napadeném usnesení, že doručení písemného vyhotovení rozsudku, jež mělo vytýkané nedostatky, není zmatečným, a stěžovatel sám uznává, že tento případ nelze podřaditi pod žádnou ze zmatečností vytčených v § 477 c. ř. s., přes to však tvrdí, že doručením vyhotovení rozsudku bez podpisu a bez úředního ověření byl porušen zákon tou měrou, že jím nenastala proti žalobci účinnost rozsudku podle § 416 c. ř. s. a že odvolací lhůta podle § 464 c. ř. s. nepočala od tohoto doručení běžeti. Stěžovateli nelze v tom přisvědčiti. Účelem doručení písemného vyhotovení rozsudku stranám jest především, by se strany mohly seznámiti s jeho podstatným obsahem a mohly proti němu použiti opravných prostředků. Co má rozsudek v písemném vyhotovení obsahovati za tímto účelem, ustanovuje zákon v § 417 c. ř. s. Účelem formalit předepsaných v § 79 org. zák. a § 216 jedn. řádu jest, by se písemnému vyhotovení rozsudku dostalo průvodnosti veřejné listiny podle § 292 c. ř. s. Vyhotovení rozsudku, jež bylo právnímu zástupci žalobcovu doručeno dne 26. června 1928, vyhovovalo předpisu § 417 c. ř. s., neboť stěžovatel sám uvádí, že mu nescházelo nic jiného, než stvrzovací doložka podle § 79 org. zák. a soudní pečeť podle § 216 jedn. řádu. Nedostatek těchto předepsaných formalit nebyl však nikterak na závadu, by se právní zástupce žalobcův nedověděl z doručeného mu vyhotovení o úplném obsahu rozsudku ve smyslu § 417 c. ř. s., a nebylo tedy překážky, by nepodal proti němu včas odvolání. Nápravy formálního nedostatku mohl snadno dosíci u procesního soudu a také to skutečně učinil žádostí o doplnění doručeného mu vyhotovení rozsudku, kterou ovšem podal teprve po uplynutí odvolací lhůty. Na běh odvolací lhůty nemohla však tato žádost míti vliv, což lze odvoditi i z ustanovení § 424 c. ř. s., podle kterého ani jednání o opravě skutkové podstaty rozsudku neb o doplnění rozsudku nemá vlivu na běh lhůty pro podání opravných prostředků proti rozsudku, ač v takových případech může jíti o nedostatky mnohem závažnějšího rázu, než jest nedostatek formalit vytýkaný stěžovatelem. Z toho všeho plyne, že rozsudek se stal podle § 416 prvý odstavec c. ř. s. proti žalobci účinným již doručením písemného vyhotovení rozsudku dne 26. června 1928, a, poněvadž odvolání žalobcovo bylo podáno teprve dne 8. září 1928 a šlo o věc feriální podle § 225 čís. 7 c. ř. s. v doslovu zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. (viz rozhodnutí čís. 7776 sb. n. s.), odmítl je odvolací soud podle §§ 468, 471 čís. 2 a 474 c. ř. s. právem jako opožděné.

Citace:

č. 8579. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 670-671.