Čís. 8513.

Vyloučení darování ze započtení na povinný díl (§ 785, druhý odstavec obč. zák.) platí bez ohledu na to, zda osoba oprávněná k povinnému dílu jest zletilou či nezletilou.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1928, Rv II 225/28.)
Žalobkyně byla vnučkou Jana K-a, zesnulého dne 8. února 1927 bez posledního pořízení. K pozůstalostnímu řízení pro nemajetnost zůstavitele nedošlo. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaných zaplacení 105 000 Kč, tvrdíc, že zůstavitel postoupil žalovaným usedlost za 210 000 Kč. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Právní řešení tohoto sporu spočívá na zjištění napadeného rozsudku, že se smlouva, kterou Jan K. žalovaným manželům postoupil nemovitosti v žalobě uvedené, stala skutečně dne 3. srpna 1922, tudíž dříve než dvě léta před 8. únorem 1927, kdy postupitel Jan K. zemřel, a dále na zjištění, že žalovaní nepatří k osobám majícím po Janu K-ovi nárok na povinný díl, poněvadž žalovaná jest zůstavitelovou neteří. Odvolatelka proti tomuto zjištění v odvolacím spisu nebrojí a také odvolací soud zjištění tato béře za svá. Podle názoru odvolacího soudu obsahuje § 785 druhý odstavec obč. zák. podle svého doslovu a zařadění jenom pravidlo, kdy, ke kterým darům a jakým způsobem lze přihlížeti při vypočítání povinného dílu osob, jež jsou nepominutelnými dědici zůstavitelovými podle § 762 obč. zák. Právě v zájmu disposiční volnosti obdarovaného a v zájmu právní jistoty bylo tímto zákonným předpisem stanoveno, že odporovatelnost takového darování jest časově vymezena. Názor žalující strany, že druhý odstavec § 785 obč. zák. jest rázu všeobecného a že ho nelze použíti v souzeném případě, poněvadž žalující strana jest osobou nezletilou, nemá opory v zákoně vzhledem k jasnému ustanovení § 1494 obč. zák., ana žalobkyně jest zastoupena zákonným zástupcem. Jelikož v tomto případě bylo darování poskytnuto osobám nemajícím nárok na povinný díl a stalo se dříve než dvě léta před zůstavitelovým úmrtím, jest názor napadeného rozsudku, že žalovaný nárok není po právu a že žalující strana tomuto postoupení již odporovati nemůže, opodstatněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ve sporu jde o výklad ustanovení § 785 obč. zák. Ustanovení § 785 prvý odstavec obč. zák. vytýká jako pravidlo, že základem výpočtu povinného dílu jest hodnota čisté pozůstalosti zjištěná podle § 784 obč. zák. s připočtením darování zůstavitele mezi živými. Do pozůstalosti jest vpočítati, jak praví důvodová zpráva k § 785 obč. zák., zásadně všechna darování bez rozdílu, zda jde o darování již uskutečněné, či jen o sliby darovací dosud nesplněné. Aby však vpočítání darování nezavdalo příčinu k obšírným a úskočným výkladům a nemělo za následek nesnesitelné omezení volnosti zůstavitele a osoby jím obdařené, došlo, jak praví důvodová zpráva, k ustanovení § 875 druhý odstavec obč. zák., jímž bylo vysloveno, že určitá darování jsou vyjmuta ze započtení do pozůstalosti a zůstávají nedotčena. Nejde tu tudíž o ustanovení rázu všeobecného, jak míní dovolatelka, nýbrž o ustanovení zcela určité, obsahující výjimky ze všeobecného pravidla o započtení darování do pozůstalosti, vytčeného v prvém odstavci § 785 obč. zák. Výjimky tyto platí pro případy a za podmínek v § 785 druhý odstavec obč. zák. přesně uvedených a zákon nerozeznává, zda osoba, jež jest oprávněna ustanovení toho se dovolávati (děti), jest osobou nezletilou či zletilou. I nezletilá osoba musí si dáti líbiti, by výjimky v ustanovení tom uvedené proti ní platily. Jednou z těchto výjimek, kterou i žalovaní proti zažalovanému nároku uplatňují, jest darování, které bylo poskytnuto zůstavitelem osobám, nemajícím nároku na povinný díl a stalo se déle než dva roky před smrtí zůstavitele. Tato výjimka byla, jak důvodová zpráva znovu zdůrazňuje, nutnou v zájmu svobody zůstavitele ve volném nakládání mezi živými a v zájmu příjemce daru, povinného po případě k náhradě.

Citace:

Č. 8513. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 550-551.