Čís. 8461.

Postoupený dlužník jest oprávněn namítnouti proti postupníku, že se postoupení pohledávky stalo jen na oko.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1928, Rv I 385/28.)
Žalobě postupníka proti postoupenému dlužníku o zaplacení peněžité pohledávky oba nižší soudy vyhověly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání, jež napadá rozsudek odvolacího soudu z dovolacích důvodů § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s., nelze, pokud jde o dovolací důvody čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s., upříti oprávnění. Žalovaný namítl již v řízení před prvým soudem, že se postoupení zažalované pohledávky Lvem H-em žalující bance stalo jen na oko, že Lev H. neobdržel od žalobkyně postupní valutu, že se postup stal jen za tím účelem, aby Lev H. mohl ve sporu vystoupiti v úloze svědka. Žalovaný tvrdil dále, že žádná vážná banka nepřijme postup takových pohledávek a že žalobkyně vede tento spor na útraty svědka Lva H-a. O tom nabídl důkaz dopisem ze dne 14. října 1926, nacházejícím se v rukou žalobkyně, vzájemnou korespondencí H-a s bankou a slyšením stran, v odvolacím spise též svědkem Františkem K-em, prokuristou žalující banky. První soud zjistil na základě výpovědi svědka Lva H-a, že tento postoupil žalobní pohledávku žalobkyni ke súčtování na jeho kontu, nezabýval se však otázkou, zda postup pohledávky byl míněn opravdově, vážně (§ 869 obč. zák.), či toliko na oko (§ 916 obč. zák.), jak bylo žalovaným namítnuto. Žalovaný vytknul v odvolání tento nedostatek jako neúplnost řízení. Odvolací soud odbyl tuto výtku větou, že prý jest nerozhodno pro otázku pasivní legitimace žalovaného ke sporu, zda se postup opírá o právní důvod a o jaký právní důvod se opírá, a projevil právní názor, že námitka, že postup postrádá právního odůvodnění, by příslušela nanejvýše H-ovi jako postupiteli proti žalobkyni jako postupnici, a že jest se zřetelem k tomu důkazní thema nerozhodným. Z tohoto právního názoru vyplývá, že odvolací soud přehlédl změnu, která byla učiněna § 103 třetí dílčí novelou na doslovu § 916 obč. zák. Podle tohoto doslovu jest nicotným projev vůle, jenž byl učiněn na oko k druhému s jeho souhlasem. Třetí osoba, jíž se dotýká jednání na oko a kterou zkracuje, může odhaliti pravý obsah ujednání a žádati, by jednání to platilo i proti ní podle svého pravého obsahu, podle své pravé podstaty. Nicotnost jednání na oko může tedy uplatniti i osoba třetí, nikoli jen postupitel proti postupníku, jak mylně vyslovil odvolací soud (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Bylo proto povinností nižších soudů, by se zabývaly touto námitkou žalovaného a připustily a provedly důkazy nabídnuté o ní před prvním soudem.

Citace:

Č. 8461. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 456-457.