Čís. 8337.Simultanní hypotéky.Stanovení náhradního nároku podle § 222 ex. ř. nemůže býti napadeno vlastníkem spoluzavazené, avšak v dražbě neprodané nemovitosti; vlastníku této nemovitosti není v dražebním řízení přiznáno právo účastníka tohoto řízení, s druhé strany však nemohou býti stanovením náhradního nároku dotčena práva vlastníka neprodané nemovitosti.Rozvrhové usnesení, v němž jest stanoven náhradní nárok, jest listinou, na základě jejíhož obsahu jest s formálního hlediska zásadně přípustno povoliti vklad zástavního práva pro náhradní nárok bez ohledu na to, zda ten, kdo jest v pozemkové knize v čase zápisu zapsán jako vlastník, má snad hmotněprávní námitky proti vkladu tohoto zástavního práva.Zákon připouští zajištění náhradního nároku v lepším než v běžném pořadí jen k další lepší a účinnější ochraně následujících oprávněných, ale ovšem jen v tom případě, když současně se vkladem náhradního nároku bude vymazána simultanní pohledávka; v případech však, kde simultanní pohledávka byla již dříve vymazána, jest následující oprávněné chrániti aspoň knihovním zajištěním v běžném pořadí.(Rozh. ze dne 26. září 1928, R II 292/28.)Soud prvé stolice povolil L-ské záložně vklad zástavního práva pro její náhradní nárok v běžném pořadí. Rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Náhradní nárok může býti vložen na nemovitosti, pro kterou byl rozvrhovým usnesením stanoven, jen tehda, je-li nemovitost ta aspoň v době rozvrhového usnesení spoluzavázána a pohledávka uspokojeného simultanního věřitele zástavního spolu má býti vymazána (§ 222 čtvrtý odstavec ex. ř.). Z toho vyplývá, že se vklad — Čís. 8337 —náhradního nároku může státi jen za současného vkladu výmazu simultanní pohledávky. Zde jest však stav následující: Zástavní právo pro pohledávky hromadné sirotčí pokladny v L. 1800 zl., 1200 zl., 600 zl. a 400 zl. neexistovalo ve vložce čís. 37 v době rozvrhového usnesení, takže rozvrhové usnesení k jejich výmazu vůbec již nemůže vésti. Ke vkladu náhradního nároku nemůže dojíti již proto, že se současně nic nevymazuje. Není tedy knihovní žádost o vklad práva zástavního pro náhradní nárok obsahem rozvrhového usnesení odůvodněna (§§ 94 čís. 3 a 97 anal. kn. zák. a komentář Dr. Bartsche k rak. knih. zák. § 56) a nemůže proto žádaný knihovní vklad býti povolen. Na názoru zde vysloveném nemůže nic měniti ta okolnost, že rozvrhové usnesení bylo i stěžovateli doručeno, neboť on nebyl podle exekučních spisů účastníkem dražebního řízení a neměl práva stížnosti proti rozvrhovému usnesení. Teprve nyní má možnost brániti se proto náhradnímu nároku a má příležitost hájiti svých práv.Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Již v rozhodnutí čís. 7564 sb. n. s. bylo vysloveno, že s jedné strany nemůže býti založení náhradního nároku podle § 222 ex. ř. napadeno vlastníkem spoluzavazené, avšak v dražbě neprodané nemovitosti, a že vlastníku této nemovitosti není ani v dražebním řízení přiznáno právo účastníka tohoto řízení, ale že s druhé strany nemohou býti určením náhradního nároku dotčena práva vlastníka neprodané nemovitosti. Z řečeného plyne, že jest nezávažným, že k rozvrhovému roku nebyl pozván tehdejší vlastník mlýna č. 40 František V., za to však je závažným, že aspoň rozvrhové usnesení bylo doručeno Františku K-ovi mladšímu, který se mezi tím stal vlastníkem nemovitosti v dražbě neprodané a že tento nepodal rekurs do rozvrhového usnesení, pokud v něm byl stanoven náhradní nárok. V důsledku toho, že k založení náhradního nároku dochází bez účastenství vlastníka neprodané nemovitosti, jest rozvrhové usnesení, v němž stanoven jest náhradní nárok, pokládati za listinu na základě jejíhož obsahu jest s formálního hlediska (§ 94 knih. zák.) zásadně přípustné povoliti vklad práva zástavního za náhradní nárok bez ohledu na to, zda ten, kdo jest v knize pozemkové v čase zápisu zapsán jako vlastník, snad má hmotněprávní námitky proti vkladu tohoto práva zástavního, jinými slovy, za tohoto stavu věci nemůže knihovní soudce, který při povolování knihovních zápisů neřeší otázky hmotněprávní, vzhledem k obsahu rozvrhového usnesení, na jehož podkladě se o vklad žádá, a vzhledem ku knihovnímu stavu (§ 94 čís. 1, 3 a 4 knih. zák.) míti příčinu, by nepovolil žádaný vklad na neprodanou nemovitost. Ale jde nyní o otázku, v jakém pořadí se tento vklad vzhledem k stavu knihovnímu může státi. Usnesením tohoto soudu ze dne 3. dubna 1928, v této exekuční věci vydaným, bylo již rozhodnuto, že se tak nemůže státi v pořadí čtyř pohledávek hromadné sirotčí pokladny v L., jichž ne- — Čís. 8337 —poměrné uspokojení z nemovitosti v dražbě prodané zavdalo podnět ke vzniku náhradního nároku, ježto v době, kdy byla podána žádost o vklad práva zástavního pro náhradní nárok, byly tyto pohledávky již vymazány. Zbývá otázka, zda se tak může státi aspoň v běžném pořadí, o jakýž vklad nyní věřitelka žádá. Již v rozhodnutí čís. 504 sb. n. s. bylo vysloveno, že v případech, kde před vkladem náhradního nároku na neprodanou nemovitost dojde k výmazu práva zástavního za simultanní pohledávku, na niž bylo nepoměrně více přikázáno v dražebním řízení, lze na neprodané nemovitosti povoliti nový zápis v běžném pořadí. Vůdčí zásadou pro uspokojení simultánních pohledávek jest totiž poměrné jich přikázání (§ 222 druhý odstavec ex. ř.); exekuční řád se tu přidržel v podstatě § 37 konk. řádu ze dne 25. prosince 1868, čís. 1 ř. zák. z roku 1869. Žádá-li však věřitel, by byl zaplacen v jiném poměru, jest mu vyhověti, ale zákon poskytuje následujícím oprávněným, kteří tím utrpí újmy, k jich návrhu ochranu způsobem uvedeným v třetím odstavci § 222 ex. ř. v případech, prodají-li se dražbou všechny spoluzavazené nemovitosti, a způsobem uvedeným ve čtvrtém odstavci téhož §, zřízením náhradního nároku, v případech, nebyly-li dražbou prodány všechny spoluzavazené nemovitosti, při čemž zároveň v prvé a druhé větě tohoto čtvrtého odstavce § 222 stanoveny jsou zásady pro výpočet tohoto nároku. A teprve po té, když zákon zásadně již přiznal následujícím oprávněným ochranu vylíčeným způsobem, stará se zákon o účinné knihovní zajištění náhradního nároku, stanově v třetí větě čtvrtého odstavce § 222, že tento nárok jest »vložiti na spoluzavazených nemovitostech, které nebyly dražbou prodány, v pořadí pohledávky uspokojeného simultanního věřitele zástavního, která zcela nebo částečně byla zaplacena a spolu má býti vymazána.« Jak z doslovu této věty patrno, má zákon na mysli pravidelný případ, kde právo zástavní za simultanní hypotéku z prodaných nemovitostí nepoměrně uspokojenou zůstane na nemovitosti v dražbě neprodané i na dále váznouti až do doby, kdy bude lze náhradní nárok do knih vložiti; pro tento pravidelný případ poskytl následujícím oprávněným zvlášť mocnou ochranu, zajištění v pořadí lepším než běžném. Zákon nezmiňuje se výslovně, co se má státi v případech, kde dojde k výmazu simultanní pohledávky dříve, než dojde ke vkladu náhradního nároku, kde tedy nebude lze vložiti náhradní nárok v neexistujícím již pořadí simultanní pohledávky. Nesrovnávalo by se se záměrem, pro který zákon vybudoval právní útvar náhradního nároku, kdyby v těchto případech bylo naprosto vyloučiti účinnost ochrany, kterou zákon následujícím oprávněným v prvé a druhé větě zmíněného odstavce již zásadně propůjčil. Vždyť zákon pro zřízení náhradního nároku stanovil jen jednu podmínku, že dojde k nepoměrnému uspokojení simultanního věřitele z některé ze spoluzavazených nemovitostí na újmu následujících oprávněných. Proto jest vykládati poslední větu zmíněného odstavce tak, že zákon jen k další lepší a účinnější ochraně následujících oprávněných připouští zajištění náhradního nároku v lepším pořadí, než běžném, ale ovšem jen v tom případě, když současně se vkladem náhradního nároku bude vymazána simultanní pohledávka, že však v případech, kde simul- — Čís. 8337 —tanni pohledávka byla již dříve vymazána a její pořadí již neexistuje, jest následující oprávněné chrániti aspoň způsobem podle přítomného stavu knihovního možným, totiž knihovním zajištěním v běžném pořadí. Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověti, jak se stalo. Z vylíčeného stavu věci jest patrno, že jest nezávažným, že L-ská záložna nežádala výslovně při rozvrhovém roku, v jakém pořadí má býti náhradní nárok vložen; stačilo, že žádala, by bylo jednáno podle § 222 ex. ř.