Čís. 8368.

Odkazovník jest oprávněn k rekursu do usnesení, jímž byl dědic ustanoven správcem pozůstalosti, navrhl-li v rozkladu, by, ježto jest se svou pohledávkou ohrožen, bylo upuštěno od ustanovení dědice za správce pozůstalosti a by po případě byla správcem ustanovena osoba třetí.
(Rozh. ze dne 12. října 1928, R I 730/28.)
Rekursní soud odmítl rekurs Heleny S-ové do usnesení pozůstalostního soudu, jímž byla přijata na soud dědická přihláška Waltra В-a a byla mu zároveň svěřena správa pozůstalosti s příkazem, by vzal k sobě všechny zápisní knihy a klíče od obchodních místností a zařídil v zájmu pozůstalostního jmění vše, čeho třeba k uschování tohoto jmění а k zajištění pozůstalosti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu s poukazem, by, upustě od právního názoru projeveného v napadeném usnesení, vyřídil po zákonu rekurs Heleny S-ové.
Důvody:
Rekursní soud odepřel stěžovatelce napadeným usnesením právo k rekursu do usnesení soudu prvé stolice ze dvou důvodů. Předně proto, že je odkazovnicí a jako taková nemůže se vmísiti do správy pozůstalosti, ke které jsou podle § 810 obč. zák. a § 145 nesp. říz. povoláni jen dědicové nebo jich zákonití zástupcové, jichž dědické právo bylo vykázáno dostatečně, a poněvadž citovaných ustanovení, pouze dědiců se týkajících, nemůže býti obdobně použito na odkazovníky. Za druhé proto, že stěžovatelka, která je jako odkazovnice chráněna ve svých právech jen ustanovením § 812 obč. zák., návrh podle tohoto předpisu vůbec neučinila. Rekursní soud přehlédl, že stěžovatelka v rozkladu, tedy již — Čís. 8368 —
v řízení soudu prvé stolice, kterýžto rozklad po jeho zamítnutí soudem prvé stolice stal se jako rekurs předmětem rozhodování rekursního soudu, návrh podle § 812 obč. zák. učinila, navrhnuvši, by, ježto je se svou pohledávkou ohrožena, bylo upuštěno od ustanovení dědice Emila В-a za správce pozůstalosti, a by po výslechu všech súčastněných, kdyby se ukázala vůbec nutnost takové správy, správcem byla ustanovena osoba třetí. Z této příčiny nemůže býti Heleně S-ové upíráno právo k rekursu do usnesení soudu prvé stolice; proto bylo napadené usnesení zrušiti a rozhodnouti, jak se stalo, při čemž ovšem stěžovatelčin návrh podle § 812 obč. zák. nesmí zůstati rekursním soudem nepovšimnut.

Citace:

č. 8368. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 306-307.