Čís. 8329.

V exekučním řízení jsou v rekursech vyloučeny nové skutečnosti a průvody, týkající se věci.
(Rozh. ze dne 26. září 1928, R I 678/28.) — Čís. 8329 —
Soud prvé stolice povolil vymáhajícímu věřiteli k vydobytí peněžité pohledávky proti Amalii H-ové exekuci zabavením ročního důchodu 6000 Kč, který má povinná strana za poddlužníkem Hynkem V-em, pokud se týče za poukazujícím úřadem řiditelstvím čsl. státních drah jménem výživného s omezením, že povinné straně musí zůstati volným z úhrnu těchto platů roční příjem 1200 Kč. Rekursní soud vyhověl dlužníkovu rekursu potud, že povolil vymáhajícímu věřiteli uhražovací exekuci zabavením ročního důchodu toliko 4800 Kč, který má povinná strana za poddlužníkem Hynkem V-em, pokud se týče za poukazujícím úřadem řiditelstvím čsl. státních drah v Olomouci jménem výživného s omezením, že povinné straně musí zůstati volným z úhrnu těchto platů roční příjem 1200 Kč. Pokud se bylo domáháno povolení exekuce ve větším rozsahu (zabavení ročního důchodu nad 4800 Kč), návrh vymáhající strany zamítl. Důvody: Soud rekursní zjišťuje ze spisu, že ve sporu Hynka V-a proti Amalii V-ové o rozluku manželství uzavřely strany dne 30. března 1928 dohodu podle které se Hynek V. zavázal platiti na výživu své manželky Amalie a svých dvou nezl. dětí Rudolfa a Karla k rukám manželky měsíčně 600 Kč počínaje ode dne schválení smíru a to měsíčně předem pod exekucí, a že tato dohoda byla opatrovnicky schválena, když Amalie V-ová dne 28. dubna 1928 před schválením dohody protokolárně prohlásila, že ze 600 Kč připadá na ni 400 Kč a na každého jejího chlapce po 100 Kč měsíčně. Pro výchovné pro nezl. Rudolfa a Karla V-a nemůže tedy vymáhající strana vésti exekuci. Exekuci jest podrobena podle § 291 čís. 2 ex. ř. jen pohledávka Amalie V-ové na výživném za Hynkem V-em, která činí ročně 4800 Kč a pokud přesahuje 1200 Kč. Soud rekursní změnil proto napadené usnesení jen částečně a zamítl návrh vymáhající strany, pokud se domáhala také zabavení pohledávky 2400 Kč, kterou jménem výživného platiti má Hynek V. své manželce Amalii V-ové na dvě nezletilé děti Rudolfa a Karla.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Vymáhající věřitelka navrhla proti Amalii V-ové povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání její pohledávky výživného ročně plus minus 6000 Kč (s obmezením vyplývajícím z předpisu § 291 čís. 2 ex. ř.). První soud povolil exekuci podle návrhu (vyhradiv rozhodnutí o přikázání k vybrání exekučnímu soudu). Nemohl ani jinak, neboť podle §§ 3 druhý odstavec a 55 druhý odstavec ex. ř. nesměl před rozhodnutím konati ústní jednání, aniž vyslýchati odpůrkyni nebo poddlužníka, o němž má zákon v §§ 301 a 302 ex. ř. zvláštní předpisy. Dlužnice napadla usnesení prvního soudu rekursem, ve kterém uvedla novotu, že prý nárok na výživné není jen jejím nárokem, nýbrž i nárokem jejích dvou nezletilých dětí, a nabídla o tom důkazy jinými spisy. Rekursní soud pochybil, že těchto novot dbal a že podle dodatečně opatřených spisů zjištění konal a pak usnesení prvního soudu potud změnil, že po- — Čís. 8329 —
volil s obmezením § 291 čís. 2 ex. ř. zabavení toliko ročního důchodu 4800 Kč místo plus minus 6000 Kč, jak to povolil první soudce podle exekučního návrhu. Podle dávno ustálené a důsledné judikatury nejvyššího soudu jsou v rekursech v řízení exekučním nové skutečnosti a průvody věci se týkající právě tak vyloučeny, jako jsou vyloučeny v řízení sporném (§ 78 ex. ř. a §§ 520 a 526 c. ř. s.). Již v t. zv. odpověděch ministerstva spravedlnosti z roku 1897 byl oznámen posudek nejvyššího soudu k § 520 с. ř. s., že v rekursu nesmějí býti přednášeny nové skutečnosti a důkazy. Jest to ostatně samozřejmé a jde to na jevo také z předpisu § 522 druhý odstavec c. ř. s., podle něhož není přípustná odpověď na rekurs, takže by neměl stěžovatelův odpůrce ani možnosti, by se o novotách vyjádřil a po případě je na pravou míru uvedl. Jde to na jevo také z § 526 c. ř. s., podle něhož rozhoduje rekursní soud bez předchozího ústního jednání. Vše to platí podle § 78 ex. ř. také pro řízení exekuční. Rekursní soud přezkoumává tedy usnesení prvního soudu jen na onom skutkovém a právním podkladě, jejž měl po ruce první soud, a smí přihlížeti jen k oněm okolnostem, k nimž mohl přihlížeti také první soud. Za tohoto stavu věcí musilo býti usnesení prvního soudu obnoveno a netřeba se již obírati dalšími důvody dovolacího rekursu o tom, že vymáhající věřitelka navrhla zabavení důchodu toliko proti své dlužnici a nikoli proti jejím dětem a že nežádala zabavení důchodu v přesné výši, nýbrž jen důchodu plus minus 6000 Kč ročně.

Citace:

č. 8329. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 242-244.