Čís. 8457.

Mimosporné řízení nezná žaloby pro zmatečnost.
V § 39 ex. ř. není ustanoveno, zda a kdy a jak jest si vymoci výrok o neplatnosti, o zrušení neb o neúčinnosti exekučního titulu, nýbrž nutno tuto otázku posuzovati podle zvláštních předpisů o tom vydaných.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1928. Rv I 1467/28.)
Žalovaná majitelka doma vymohla si soudní schválení výpovědi žalobce z bytu ve svém domě a vedla na základě tohoto usnesení exekuci vyklizením žalobce z bytu. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se vypovězený nájemník na majitelce domu, by usnesení soudu, jímž dán souhlas k výpovědi, bylo zrušeno nebo prohlášeno neplatným a by exekuce byla zrušena. Žalobní návrh odůvodňoval žalobce, opíraje žalobu o ustanovení § 39 ex. ř., nikoliv o ustanovení § 529 с .ř. s. tím, že řízení o žádosti žalované strany za svolení k výpovědi a tím i usnesení v tomto řízení vydané, na jehož základě jako exekučním titulu exekuce o vyklizení bytu jest prováděna, trpí vadou, která způsobuje zmatečnost celého řízení i vydaného usnesení, poněvadž žádost za svolení k výpovědi nebyla žalovanému vůbec doručena, nýbrž osobě třetí, žalovanému neznámé, jednání ze dne 6. října 1926 konalo se v nepřítomnosti žalobcově a předvolání k dalšímu jednání na den 18. října 1926 nebylo rovněž do rukou žalobcových doručeno a ani usnesení ze dne 21. října 1926 nebylo doručeno do rukou žalobcových, nýbrž do rukou osoby žalobci neznámé, tak že tímto způsobem odňata byla žalobci možnost rekursu i jiného zakročení o prohlášení usnesení toho bezúčinným. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Spisy exekučního soudu jest zjištěno, že žalobce podáním ze dne 18. dubna 1927 žádal o odklad exekučního vyklizení bytu v domě žalované na základě nyní pro zmatečnost napadeného usnesení zdejšího soudu ze dne 21. října 1926, kterým uloženo žalobci, by byt ten pod exekucí vyklidil a odevzdal nejpozději do 14. dubna 1927. Této žádosti bylo usnesením exekučního soudu v Praze ze dne 18. ledna 1928 vyhověno, povolen odklad do 15. ledna 1928. Z toho jest nade vší pochybnost zřejmo, že si byl žalobce dobře vědom celého řízení, jež o svolení k výpovědi proti němu bylo vedeno, a že uznal tím také právoplatnost usnesení ze dne 21. října 1926, jehož zmatečnost vytýká, nepouživ proti němu nižádných opravných prostředků, jež mu poskytují zákonná ustanovení, a jest tudíž za tohoto stavu věci se svými žalobou uplatňovanými námitkami prekludován (§ 477 poslední odstavec c. ř. s. obdobou). Ostatně co do formálního stanoviska žaloba, pokud se opírá o ustanovení § 39 ex. ř. nemá vůbec opory v tomto § a jest podle své žalobní prosby a podle svého obsahu i názvu patrně žalobou o zmatečnost podle ustanovení § 529 c. ř. s., pro niž však v souzeném případě, ježto jde o usnesení v řízení nesporném, není vůbec místa, ana ustanovení c. ř. s. na řízení nesporné nelze vztahovati, a jež by ostatně byla jako opožděně podaná podle § 529 poslední odstavec a § 534, 477 c. ř. s. nepřípustnou. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzení spatřuje odvolatel především v tom, že prvý soud usoudil z toho, že žalobce u exekučního soudu v Praze žádal o odklad exekučního vyklizení bytu, že si byl dobře vědom celého řízení výpovědního a že tím také uznal právoplatnost usnesení ze dne 21. října 1926, nepouživ proti němu nižádných opravných prostředků, a jest tudíž se svými žalobou uplatňovanými námitkami prekludován. Odvolací soud sice nesdílí právní názor prvého soudu, že v souzeném, případě lze použíti obdoby § 477 poslední odstavec c. ř. s., jelikož řízení nájemní jest ve smyslu § 4 (2) zák. o ochr. nájemníků řízením nesporným, na něž nelze obdobně použíti předpisů civilního řádu soudního, než tím pro stanovisko žalobcovo nelze nic vyzískati. Žalobou domáhá se žalobce prohlášení usnesení v řízení nájemním, tedy v řízení nesporném, za bezúčinné. Pokud žalobu opírá o § 39 ex. ř. činí tak bez úspěchu, jelikož § 39 ex. ř. upravuje řízení exekuční a zmiňuje se o některých případech zrušení exekuce, když byl právoplatným rozsudkem exekuční titul prohlášen neplatným, zrušeným neb bezúčinným neb byla prohlášena exekuce za nepřípustnou. Tím však není žádná žaloba upravena. Z obsahu žaloby plyne zřejmě, že jde o žalobu podle § 529 c. ř. s. tedy o žalobu pro zmatečnost. A tu, jak Dr. Ott ve svém díle »Das Rechtsfürsorgeverfahren« na str. 253 výslovně uvádí, jsou mimořádné právní prostředky, jímž je i žaloba o zmatečnost, nespornému řízení úplně cizí. Jde-li tudíž o usnesení v řízení nesporném, není žaloba vůbec přípustna, neboť nelze v řízení nesporném použíti ani obdoby předpisů civilního řádu soudního. Proto jest úplně lhostejno, zda prvý soud vyslovil, že žalobce jest ve smyslu § 477, poslední odstavec c. ř. s. se svými námitkami prekludován, a zda žaloba byla podána včas čili nic. Pokud odvolatel vytýká, že by se příčilo zásadám právního řádu, kdyby se poškozený sporem nemohl domáhati zmatečnosti usnesení proto, poněvadž zákon, v tomto případě nesporný patent, po případě exekuční řád, nemá přesných předpisů o takové žalobě a že, připouští-li civilní soudní řád žalobu o zmatečnost soudního rozhodnutí, раk-li řízení trpí zmatečností, jest zajisté obdobně taková žaloba možná i proti rozhodnutí v řízení nepodrobeném ustanovením civilního řádu soudního, a také tomu nasvědčuje § 39 ex. ř., který se v odstavci I. Čís. 1 a v posledním odstavci zmiňuje o žalobách o neplatnost, neúčinnost, po případě o zrušení exekučního titulu vydaného v řízení sporném, poukazuje se jednak k tomu, co již shora uvedeno, jednak dále k tomu, že okolnosti žalobou tvrzené mohl po názoru soudu odvolacího uplatňovati žalobce jen stížností proti připuštění výpovědi, nikoli však žalobou. Posoudil tudíž prvý soud věc po stránce právní správné, zamítnuv žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní názor odvolacího soudu — který v tom bodu souhlasí s názorem prvního soudu —, že mimosporné řízení, jímž jest i řízení podle § 4 zák. o ochr. náj., nezná žaloby pro zmatečnost, jest zcela správný. Nelze tu tedy použíti předpisu § 529 čís. 2 c. ř. s. ani obdobně, nehledíc k otázce, zda by tu byly formální předpoklady takové žaloby a zda by tvrzená zmatečnost nebyla bývala podle § 477 čís. 5 c. ř. s. zhojena žádostí za odklad exekučního vyklizení bytu, které bylo vyhověno. Ostatně zastává žalobce názor o použití obdoby civilního řádu soudního jen potud, pokud se mu to hodí. Předpis § 39 čís. 1 ex. ř. neustanovuje nic jiného, než že má býti exekuce zrušena, byl-li exekuční titul uznán za neplatný, by-li zrušen nebo jinak za neúčinný prohlášen. Zda a kdy a jak jest si vymoci výrok o neplatnosti, zrušení neb neúčinnosti exekučního titulu, není ustanoveno v § 39 ex. ř., nýbrž otázku tu nutno posuzovati podle zvláštních předpisů o tom vydaných; § 39 čís. 1 ex. ř. není všeobecným předpisem, jenž by sám žaloby o neplatnost, zrušení nebo neúčinnost exekučního titulu veskrze dovoloval (srv. na př. rozh. čís. 5861 a čís. 7965 sb. n. s.).

Citace:

Č. 8457. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 448-450.