Čís. 8592.

Příslušnost podle § 49 čís. 6 j. n.
Zaměstnanec, jenž má sice naturální byt, není však stravován z domácnosti zaměstnavatelovy, nenáleží k domácím lidem zaměstnavatele. Zahradník na velkostatku není pomocným dělníkem ve smyslu § 49 čís. 6 j. n.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1928, R I 1016/28.) — Čís. 8592 —
1668
Žalobce, zahradník na panství žalovaného, domáhal se na žalovaném zaplacení 8 000 Kč služebních požitků žalobou, zadanou na soudě okresním. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Soud uznává, že námitka věcné nepříslušnosti jest odůvodněna. Mezi stranami jest nesporno, že žalobce zastával u žalovaného po 8 roků místo vrchního zahradníka v jeho rozsáhlé zahradě (dle žalobcova udání měří zahrada 30 měr) jako samostatný její správce, maje k ruce stálé pomocné síly, že byl přihlášen k pensijnímu pojištění a že měl platu 750 Kč měsíčně s naturálním bytem a jinými naturáliemi, a že vedl samostatnou domácnost. Z důvodu tohoto služebního poměru domáhá se žalobce na žalovaném zaplacení částky přesahující 5000 Kč. Podle povahy služebního poměru takto zjištěného nelze služební poměr žalobcův podřaditi pod žádný z případů § 49 čís. 6 j. n. Případy v paragrafu tom jmenované předpokládají více méně nesamostatnost zaměstnancových služeb a jich podřízenost podnikatelskému řízení zaměstnavatelovu, kdežto žalobce byl u žalovaného dle svého vlastního tvrzení žalovaným přiznaného zaměstnancem samostatným, čemuž odpovídal i titul, plat a nadřízenost jeho jiným dělníkům, tedy měl povahu úředníka. Pro tento spor jest dle §§ 50, 55 j. n. příslušným sborový soud prvé stolice. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Soud rekursní nesdílí názor prvého soudu, že nelze služební poměr žalobcův vzhledem k jeho samostatnosti podřaditi pod žádný z případů § 49 čís. 6 j. n. Není pochybným, že žalobce byl u žalovaného ve služebním (námezdním) poměru a na věci nemění nic okolnost, že měl titul vrchního zahradníka, přiděleny k ruce pomocné síly a že svůj úkol vykonával více méně samostatně, což bylo jen následkem větší rozlohy zahrady a odborné neznalosti zaměstnavatelovy (žalovaného). Jde zde tedy o rozepři ze služební (námezdní) smlouvy mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem, který jako zahradník náleží k domácím lidem žalovaného a jest prvý soud příslušným podle § 49 čís. 6 j. n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud uznal na příslušnost dovolaného okresního soudu proto, že jde o rozepři ze smlouvy služební mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, který prý náleží k domácím lidem zaměstnavatele, tedy s hlediska první věty § 49 čís. 6 j. n. Dovolací rekurs napadá tento názor vším právem jako právně mylný, neboť podmínce, kterou tento zákonný předpis pro příslušnost okresního soudu stanoví předpokladem, že zaměstnanec náleží k domácím lidem zaměstnavatele, jest vyhověno jen tehdy, když zaměstnanec podle způsobu a úpravy služebního poměru může býti pokládán za příslušníka domácnosti zaměstnavatelovy, což nastává jen v tom případě, když osoba služebná u něho nejen bydlí, nýbrž od něho požívá i stravu a podobné zaopatření. V projednávaném případě není této podmínce vyhověno, ježto, jak bylo nesporně zjištěno, — Čís. 8593 —
1669
má žalobce sice naturální byt, není však stravován z domácnosti zaměstnavatelovy, nýbrž vede svou samostatnou domácnost. Příslušnost okresního soudu nelze odvoditi ani z dalšího ustanovení cit. zákonného předpisu, jak snad rekursnímu soudu podle druhého odstavce odůvodnění jeho usnesení na myslí tane, a lze v té příčině poukázati na případné odůvodnění usnesení soudu prvého a na důvody zdejšího rozhodnutí čís. 3153 sb. n. s. týkajícího se případu podstatně obdobného.

Citace:

č. 8592. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 695-697.