Čís. 8367.

Nebylo-li dosud mezi stranami, uzavřevšími společenskou smlouvu podle § 1175 a násl. obč. zák. (příležitostný obchod podle čl. 270 a násl. obch. zák.), provedeno vzájemné vyúčtování, jest žalobu, uplatňující nárok ze společného obchodování pro tentokráte zamítnouti, je-li správné zjištění závazků bez konečného vyúčtování nemožným.
(Rozh. ze dne 11. října 1928, Rv II 794/27.)
Žalobce domáhal se na žalovaných, by mu vydali kupní cenu za zboží prodané ve společném obchodování. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatel popírá neprávem správnost názoru napadeného rozsudku, že strany uzavřely společenskou smlouvu podle § 1175 obč. zák. Stačí poukázati k tomu, že odvolatel sám již v žalobě udal, že společný zisk k obchodu, jejž žalobce financoval a žalovaní prováděli, měl se stejnoměrně mezi ně rozděliti. Tím sám doznal, že uzavřel s odupůrci smlouvu, podle níž obě strany měly nésti společně risiko, což je hlavní známkou společenské smlouvy. Byla-li smlouva uzavřena výslovně, ústně neb písemně nebo jen mlčky (§ 863 obč. zák.), jest lho- — Čís. 8367 —
stejno, poněvadž zákon formu smlouvy nepředpisuje. Otázka ta je však celkem podružnou, poněvadž stěžejním bodem jest otázka, zda jest žaloba předčasnou proto, že nebylo dosud mezi stranami provedeno vzájemné zúčtování. A tu jest lhostejno, zda jde o společenskou smlouvu podle § 1175 obč. zák., či jen o příležitostní obchod podle čl. 270 obch. zák., poněvadž v tom i onom případě jest povinen ten, kdo obchod vedl (jednatel), vydati účet (§ 1198 obč. zák., čl. 270 obch. zák.). Nebyla-li uzavřena smlouva společenská, byl aspoň proveden příležitostně obchod podle čl. 270 obch. zák. a nutno proto souhlasiti s prvým soudem, že žaloba uplatňující nárok tvořící výsledek správného vyúčtování, jest před provedeným vyúčtováním předčasnou. Ovšem že vyúčtování není zásadní podmínkou podání takovéto žaloby, avšak, nepředcházelo-li vyúčtování, musí procesní látka podaná žalobcem býti takového druhu a takové jakosti, by soud sám bezpečně mohl onen výsledek zjistiti. K tomu však není soud povolán, aby jednotlivé účetní položky sám teprve sbíral a účty sestavoval, nýbrž rozhoduje jen o jednotlivých mu předložených položkách, které jsou sporné. Jak účet takový má vypadati, zákon neuvádí; musí proto býti zhotoven takovým způsobem, by splnil svůj účel. Musí dáti příležitost ke zjištění, zda jednatel své povinnosti řádně plnil, jak se obchod vyvíjel, jakých výsledků dosáhl, by z něho mohl každý společník své nároky vyvozovati. Výtah z knih žalobcem předložený nevykazuje však takové náležitosti.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobce potud, že zamítl žalobní nárok jen pro tentokráte.
Důvody:
Jest přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že žaloba jest předčasnou. V tom směru stačí poukázati na odůvodnění rozsudku soudu druhé stolice, jež odpovídá stavu věci a zákonu. Jisto jest, že se žalobce dobrovolně uvázal ve vedení knih společnosti, a bylo tudíž jeho povinností, by knihy vedl správně a úplně, a měl se postarati o to, by zvěděl nejen to, co sám vydal ve prospěch společnosti, nýbrž i to, co mu bylo společností, pokud se týče Janem T-em splaceno, a jaký zisk mu byl vypočítán a zaplacen. Povinností Jana T-а, jenž zboží nakupoval, prodával, režii hradil a potahy i skladiště obstarával a potřebné dělníky platil, bylo, by se své strany jako hlavní jednatel společnosti vedl zápisy o výdajích a příjmech pro společnost a by veškeré účty a zápisy sděloval žalobci, by tento knihy společnosti mohl řádně a spolehlivě vésti. Poněvadž ani žalobce ani Jan T. nedostáli těmto svým povinnostem, nesložili navzájem počet ze svého jednání a neprovedli likvidace (§ 1198 obč. zák. a čl. 270 obch. zák.), jsou oba vinni tím, že řádné vyúčtování mezi nimi dosud nebylo provedeno. Domáhá-li se žalobce na žalovaných žalobní pohledávky, bylo jeho povinností, by, jak správně uvedl odvolací soud, vylíčil soudu v žalobě (§ 226 c. ř. s.), jak pohledávka ta vznikla, kolik peněz a kdy vložil do společnosti, kolik — Čís. 8367 —
peněz a kdy od ní obdržel zpět, by vypočetl, kolik činily úroky, kdy a jak byly splátkami uhrazeny úroky a jistina a jak dospěl k saldu, jež uplatňuje žalobou. Bylo jeho věcí, aby Jana T-а jako jednatele společnosti, nesložil-li dobrovolně počet ze svého jednatelství, žaloval o složení účtů a na základě provedeného vyúčtování a likvidace žalobu podal. Žaloba tak, jak byla podána, neopírá se o pevný základ a nemůže vésti ke správnému zjištění závazků žalovaných, neboť jest to před konečným súčtováním nemožné. Soud není k tomu povolán, jak správně uvádí odvolací soud, aby sbíral jednotlivé účetní položky a účty stranám sestavoval, nýbrž jen aby rozhodoval o položkách účtu, jež při súčtování zůstaly sporné. Poněvadž žalobní přednes těmto požadavkům nevyhovuje, jest žaloba předčasnou a bylo ji zamítnouti, ovšem jen pro tentokráte, a nikoli na dobro, jak nižší soudy učinily. Bylo proto v tomto směru dovolání vyhověti a uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 8367. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 304-306.