Čís. 8455.

Za škodu, kterou nezpůsobil provozem svého podniku, nelze majitele báňského podniku činiti zodpovědným proto, že převzal podnik od předchůdce, jenž poškodil povrch dolováním úmyslně anebo hrubou nedbalostí.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1928, Rv I 1879/27.)
Žalobu o náhradu škody proti majiteli dolu oba nižší soudy zamítly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Za škodu způsobenou dolováním ručí majitel dolu, jenž škodu dolováním způsobil, kdežto jeho právního nástupce možno poháněti k zodpovědnosti jen tehdy, lze-li mu dokázati zavinění. Podle napadeného rozsudku nastala škoda, jejíž náhrady se odvolatel domáhá, pokud jest s dolováním v příčinné souvislosti, již v roce 1906. V té době nebyl však ještě majitelem dolu, který odvolateli škodu způsobil, odpůrce, neboť ten koupil důl teprve roku 1923. Proto nelze činiti zodpovědným za škodu způsobenou dolováním odpůrce, nýbrž jeho předchůdce. Že by však byl odpůrce způsobil odvolateli škodu jiným způsobem, na př. opomenutím bezpečnostních opatření na místech opuštěných nebo pod., nebylo ve sporu tvrzeno. Na tom nemění nic skutečnost, že odpůrce, jak nesporno, převzal proti svému předchůdci v držbě závazek k náhradě škody dolováním způsobené, neboť z tohoto slibu může ho žalovati jen jeho předchůdce, nikoli odvolatel. Odvolatel žádá náhradu také z důvodu § 1409 obč. zák., avšak neprávem, neboť nárok na náhradu škody v neurčité výši nelze považovati za dluh dle § 1409 obč. zák. Podle toho není odpůrce ke sporu pasivně oprávněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Především nutno řešiti otázku, zda jest odůvodněna námitka žalovaného, že k tomuto sporu není pasivně legitimován. V této příčině nenapadá dovolatel názor odvolacího soudu, že žalobní důvody opřené o ustanovení § 1409 obč. zák. a o odstavec IX. kupní smlouvy ze dne 5. a 18. ledna 1923, jímž žalovaný převzal proti své předchůdkyni závazek k náhradě škody způsobené dolováním, nejsou po právu, takže podle §§ 504 a 506 čís. 2 c. ř. s. lze se zabývati jen dovolacími vývody, týkajícími se ostatních žalobních důvodů, ze kterých dovolatel dovozuje ručení žalovaného za náhradu škody. V tomto směru napadá dovolatel názor odvolacího soudu, že za škodu způsobenou dolováním ručí majitel dolu, jenž škodu dolováním způsobil, kdežto jeho právního nástupce lze poháněti k zodpovědnosti jen, lze-li mu dokázati zavinění. Odvolací soud odmítá tedy věcné ručení báňského podniku za škody dolováním způsobené a to právem, neboť z ustanovení § 364 a) obč. zák. ani z předpisů §§ 170 a 187 horního zákona nelze dovozovati, že majitel báňského podniku ručí za škodu, kterou provozem svého podniku nezpůsobil, jen proto, že tento podnik převzal od předchůdce, který povrch dolováním po případě úmyslně anebo hrubou nedbalostí poškodil. Takové ručení musilo by spočívati na výslovném zákonném předpisu, jehož však není. (Viz Dr. Albert Herbatschek, Handbuch des österr. Bergschadenersatzrechtes 1918 str. 119, 121, 122, 126; Dr. Arthur Lenhoff, Die Reform des österr. Zivilrechtes und ihr Einfluss auf das Bergrecht 1918 str. 267, 268; Dr. Armin Ehrenzweig, System des österr. allgem. Privatrechtes, II. sv. § 403 str. 620.) Ostatně dovolatel nehájí důsledně ani sám theorii o věcném ručení báňských podniků, an v žalobní žádosti exekuční návrh neomezuje na horní vlastnictví žalovaného.

Citace:

Č. 8455. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 444-445.