Čís 8324.

Ochrana nájemců.
Nájemník nemůže žádati vrácení kupní ceny za koupené zařízení bytu, zbavil-li se možnosti koupené věci vrátiti.
(Rozh. ze dne 21. září 1928, Rv II 808/27.)
Žaloba o zaplacení 2200 Kč byla zamítnuta soudу všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobkyně tvrdí, že v srpnu 1922 uzavřela se žalovanou smlouvu, podle které jí žalovaná jako dřívější nájemnice postoupila byt a ona od ní koupila nábytek za 2200 Kč pod podmínkou, že vlastnice domu jí byt přenechá. Ježto tato podmínka nebyla splněna a ona žalované kupní cenu za nábytek zaplatila, domáhá se vrácení 2200 Kč, odvolávajíc se na předpis § 18 zák. o ochr. náj. Oba nižší soudy zamítly ža- — Čís. 8324 —
lobu z toho důvodu, že podle jejich zjištění nebyla tvrzená podmínka ujednána. Ale v tomto případě netřeba se vůbec obírati otázkou, zda tu dopadá předpis § 18 zák. o ochr. náj. (ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 sb. z. a n., za jehož platnosti byla smlouva uzavřena) a jaké jsou jeho předpoklady, neboť žalobě nelze vyhověti již podle toho, co žalobkyně sama tvrdí v žalobě. Uvádí totiž, že koupený nábytek později dále prodala vetešníkovi. Následkem toho se ani nenabízí a podle stavu věci ani nabízeti nemůže, že navzájem vrátí koupený nábytek žalované. Smlouva o koupi nábytku jako podmínce postoupení bytu, jest podle § 18 zák. o ochr. náj. zapovězena, podle § 28 téhož zákona trestná a podle § 879 obč. zák. nicotná. Jako taková nemá právních účinků, takže každá strana muže žádati zpět, co na základě nicotné smlouvy plnila, může žádati obnovu dřívějšího stavu, ale jen tak, by podle zásad §§ 877, 921, 1431, 1435, 1437 a 1447 obč. zák. jedna strana neměla prospěchu ze škody druhé strany. Musí tedy prodávající nábytku vrátiti kupní cenu s úroky, ale naproti tomu musí kupující vrátiti nábytek a dáti případně i náhradu za opotřebení. Jde tu o vzájemné restituce, o nichž nejvyšší soud již opětovaně pojednal (srv. na př. rozh. čís. 7429 a 7464 sb. n. s.). Žádá-li tedy žalobkyně vrácení kupní ceny, musí vrátiti nábytek a ana tak nemůže učiniti, protože nábytek prodala a takto se sama zbavila možnosti, by předešlý stav obnovila, nemůže žádati plnění se strany druhé. Tato zásada jest vyslovena v § 1052 obč. zák. a platí všeobecně o všech vzájemných plněních.

Citace:

č. 8324. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 236-237.