Čís. 8508.

Železniční zřízenec, pojištěný podle zákona ze dne 20. července 1894, čís. 168 ř. zák., nemůže opírati proti železnici náhradní nárok o zákon o ručení železnic ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák., nýbrž jen o předpisy §§ 46 a 47 zákona o úrazovém pojištění dělnickém ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zákona na rok 1888.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1928, Rv I 729/28.)
Žalobce, zaměstnanec bývalé buštěhradské dráhy, utrpěv úraz při posunování vlaku na chebském nádraží, náležejícím společnosti říšských německých drah, domáhal se na této společnosti náhrady škody podle zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce založil svůj nárok na náhradu škody, kterou utrpěl úrazem způsobeným mu jako železničnímu zřízenci býv. buštěhradské dráhy při posunu vlaku na chebském nádraží, na tom, že nádraží patří bavorským státním dráhám (nyní společnosti říšských německých drah), že službu dopravní tam vykonává tato dráha, že se úraz stal na území, které patří této dráze, kde ona svými orgány koná službu, že on k této dráze je cizí osobou a žalovaná mu prý proto ručí za škodu z úrazu podle zákona. Žalobce opíral tedy svůj nárok o zákon o ručení železnic ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. z. Podle čl. 7. zákona ze dne 20. července 1894, čís. 168 ř. zák. v doslovu doplněném zákony čís. 363 ř. zák. z r. 1917 a ze dne 10. dubna 1919, čís. 207 sb. z. a n. nevztahuje se zákon o ručení železnic (čís. 67/1869) na železniční zřízence, pojištěné podle čl. 1. čís. 1 nebo podle čl. 5. mimo případy §§ 46 a 47 zákona o úrazovém pojištění dělnickém, přísluší-li jim nárok na odškodnění podle ustanovení tohoto zákona. Není o tom sporu, že žalobce byl železničním zřízencem, pojistěným podle čl. 1. čís. 1 uvedeného zákona. Vždyť také z toho důvodu byl za sporný úraz odškodněn. Proto nemůže opírati svůj nárok na náhradu škody o zákon o ručení železnic, nýbrž o všeobecné předpisy podle §§ 46 a 47 úraz. zákona. Žalobce však neopírá svůj nárok o všeobecné předpisy podle §§ 46 a 47 úraz. zákona; netvrdí, že mu byl úraz způsoben úmyslně žalovanou drahou podle § 46 úraz. zák., ani zaviněním osob uvedených v § 47 úraz. zák. Proto jeho nárok opřený toliko o zákon o ručení železnic není opodstatněn, ježto tento zákon se naň nevztahuje.

Citace:

Č. 8508. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 541-542.