Čís. 8495.

Seznam zboží s uvedením cen zaslaný komitentem komisionáři před rozprodejem, není účtem ve smyslu § 88, druhý odstavec, j. n.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1928, R I 806/28.)
Místní příslušnost dovolaného soudu podle § 88, druhý odstavec, j. n. opřel žalobce o listinu, obsahující seznam zboží, jenž mu byl jako komisionáři zaslán komitentem. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Stěžovatel právem vytýká, že rekursní soud vychází z předpokladu odporujícího spisům, maje za to, že nešlo o komisi, nýbrž o koupi, a buduje tento názor na poznámce v tak zv. faktuře »kup z 15. října 1925«. Nebylo sporno, že tak zv. faktura byla vyhotovena o zboží daném do komise. Any se strany o tom shodly a žalobkyně v rekursu ani nepopírala, že šlo o komisi, nikoli o kup, ocitá se rekursní soud v rozporu se spisy, snaže se pouhým výkladem poznámky na faktuře »kup z 15. října 1925«, jejíž smysl a význam se nestal ani předmětem jednání, dojíti k zjištění opačnému. Nejde tu o právní úsudek, nýbrž o zjištění, pročež nebylo na rekursním soudu, by vyšetřoval, zda šlo o koupi či o komisi, any se strany v tom směru shodovaly, v rekursu nebyl tvrzen opak a nebyl napadán právní názor prvého soudu, o jaký obchod šlo. Proto nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu vybudovaným na předpokladu, že nešlo o účet na zboží dané do komise, nýbrž na zboží prodané, že šlo o fakturu ve smyslu § 88 druhý odstavec j. n. Fakturou podle tohoto ustanovení rozumí se účet na zboží dodané kupci, nikoli pouhý seznam zboží, které komitent zasílá komisionáři ke komisionářskému rozprodeji. Takový seznam, byť byl označen jako faktura, není účtem. Komisionář má platiti komitentu podle čl. 361 obch. zák. teprve to, co strží, a teprve, až dostane zaplaceno, ovšem po srážce svých výloh a provise. Proto seznam zboží s uvedením cen zaslaný komisionáři před rozprodejem není účtem ve smyslu § 88 druhý odstavec. K podstatě účtu patří, by uváděl skutečnou pohledávku za dodané zboží, a nezáleží na tom, jak byla listina označena, nýbrž na tom, čím vskutku obsahově jest (srov. Neumann Komentář k § 88 j. n. a nález nejvyššího soudu R I 1159/21 čís. sb. n. s. 1181). Nejde-li však o fakturu (účet) ve smyslu § 88 druhý odstavec j. n., nemohla odesláním a přijetím listiny, jež fakturou není, založena býti příslušnost dovolaného soudu; námitce nepříslušnosti tedy právem prvý soud vyhověl a bylo proto dovolacímu rekursu vyhověti.

Citace:

Č. 8495. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 515-516.