Čís. 8419.

Poručenské účty a vzájemné nároky z nich plynoucí mohou býti projednány a vyřízeny jen v nesporném řízení. Teprve po skončení poručnictví a vyřízení konečného účtu patří na pořad práva.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1928, R I 557/28.)
Poručenský soud odepřel schváliti poručenský účet v položkách příjmů a poukázal navrhovatele (poručníka) na pořad práva. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by dále po zákonu jednal a rozhodl. Důvody: Podle zákonných předpisů (§§ 238, 241 a 262 obč. zák. a §§ 203 až 215 nesp. říz.) má po- — Čís. 8419 —
ručenský soud, zkoumaje poručenské účty, postupovati z úřadu a nemůže se této své povinnosti sprostiti poukázáním stran na pořad práva. Prvý soud odkázal vyřešení rozporů o položkách příjmových mezi stranami na pořad práva, chtěje se tak vyhnouti zkoušení jich z úřadu. Vzhledem k tomu je usnesení, jímž odepřeno bylo schválení poručenského účtu ohledně příjmů, jakož i usnesení, jímž byla tato věc poukázána na pořad práva, zmatečným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Předmětem rozhodování dovolacího soudu jest jen otázka, zda poručenský účet má býti v nesporném řízení projednán poručenským soudem a jím vyřízen také v položkách příjmů, či zda má býti projednán ve sporném řízení. Právní názor rekursního soudu, že poručenský soud má, zkoumaje poručenské účty, postupovati z úřední moci, jest správný. Bylo sice projeveno mínění, že uplatňování výtek proti poručenskému účtu může býti odkázáno na pořad práva (actio tutelae contraria), ačkoliv takové účty mají býti jinak vyřizovány z úřadu (Krainz, Privatrecht § 477). Ale toto mínění jest dávno opuštěno, i teorií i praxí. Stěžovatel se neprávem dovolává na podporu svého mínění, že tato věc byla správně poukázána na spornou cestu, vývodů ve Stubenrauchově komentáři k občanskému zákoníku k § 242. Ten praví pouze, že, nepodaří-li se dospěti po dobrém k vysvětlení účtu, má soud po případě zbaviti zákonného zástupce zastupování a ustanoviti opatrovníka ke správě jmění, — každým způsobem pak poukázati nového zástupce neb opatrovníka, by uplatňoval spornou cestou poručencova práva. V poznámce 2 (strana 313) vysvětluje, že pořad práva jest přípustným jenom pro uplatňování poručencových náhradních nároků ze špatné správy majetku (actio tutelae directa) a náhradních nároků poručníkových proti poručenci z téže správy (actio tutelae contraria) a že ostatně patří poručenský poměr do nesporného řízení. Téhož mínění je v podstatě Anders (Grundriss des Familienrechtes, § 83, 3), který k tomu praví, že se poručenský účet musí zkoumati nejen se stanoviska formálního, nýbrž i se stanoviska účelnosti. Krasnopolski-Kafka (Familienrecht str. 331) praví výslovně, že strany nelze poukázati na pořad práva s výtkami proti účtu, ani proti konečnému účtu. Ehrenzweig (Privatrecht II. § 472) uvádí, co má obsahovati dekret, kterým soud vyřizuje poručenský účet, a praví, že se musí projednati a vyříditi v nesporném řízení a teprve po vyřízení mohou býti projednány spornou cestou spory o vedení poručnictví. Ott (Rechtsfürsorgeverfahren, str. 100, poznámka 22) doličuje, že při poradách o občanském zákoníku zvítězily návrhy, že některé otázky nemají býti odkazovány na pořad práva, a mezi nimi uvádí vyřízení konečného účtu poručenského. Rozhodnutí vídeňského nejvyššího soudního dvoru Gl. U. 14610 praví, že poručenský účet musí býti zkoumán v nesporném řízení, a prohlašuje, že účetní proces o něm provedený jest zmatečný. Podobně zní rozhodnutí téhož — Čís. 8419 —
soudu Gl. U. 14738. A konečně praví rozhodnutí téhož soudu Gl. U. n. ř. 3953, že nároky poručence ze správy majetku proti poručníkovi před vyřízením konečného účtu patří do nesporného řízení. Tyto přesvědčivé vývody, k nimž se přidává Nejvyšší soud, vedou k tomuto právnímu názoru: Zákon (§§ 208 až 215 nesp. říz.) ustanovil zvláštní předpisy pro projednání a vyřízení poručenských účtů. Tyto účty a vzájemné nároky z nich plynoucí mohou býti projednány a vyřízeny jen nespornou cestou a nemohou býti poukázány podle § 2 čís. 7 nesp. říz. na pořad práva. Teprve po skončení poručnictví a po vyřízení konečného účtu nemohou už býti projednány a vyřizovány v nesporném řízení, nýbrž patří na pořad práva. Podle této právní zásady je rozhodnutí rekursního soudu správné a dovolací stížnost je neodůvodněna.

Citace:

č. 8419. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 385-387.