Čís. 8326.


Zemře-li dlužník po vzniku exekučního titulu, ale dříve, než byla povolena exekuce, může vymáhající věřitel, aniž by vyčkával dědickou — Čís. 8326 —
přihlášku, podati exekuční návrh proti opatrovníku pozůstalosti a, není-li zřízen, žádati za zřízení dočasného zástupce pozůstalosti buď u soudu pozůstalostního neb u soudu povolujícího exekuci. Došlo-li již k právnímu nástupnictví universální sukcesí po zůstaviteli dlužníku, může vymáhající věřitel vésti exekuci, předlože listiny veřejné nebo veřejně ověřené (§ 9 ex. ř.) o tomto právním nástupnictví.
(Rozh. ze dne 22. září 1928, R I 677/28.)
Návrh vymáhajícího věřitele, by byl zřízen dočasný zástupce pozůstalosti dlužníka, proti němuž byla vedena exekuce na movitosti, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Soud prvé stolice odůvodňuje své zamítavé usnesení poukazem na to, že exekuce byla povolena po úmrtí povinné strany, takže tu není podmínky § 34 ex. ř. Toto ustanovení upravuje výkon exekuce, zemřel-li dlužník po povolení exekuce. Tu lze, byla-li podána dědická přihláška nebo byl-li zřízen opatrovník pozůstalosti, exekuci vykonati nebo v ní pokračovati přímo na pozůstalé jmění bez nového povolení exekuce, jinak, nebyla-li dědická přihláška podána nebo nebyl-li pozůstalosti zřízen opatrovník, musí vymáhající věřitel navrhnouti zřízení dočasného zástupce pozůstalosti. V případě, že dlužník zemře po vzniku exekučního titulu před povolením exekuce, může vymáhající věřitel, aniž by vyčkával podání dědické přihlášky, podati exekuční návrh proti opatrovníku pozůstalosti a, není-li zřízen, žádati za zřízení dočasného zástupce pozůstalosti buď u soudu pozůstalostního neb u soudu exekuci povolujícího. Došlo-li již k právnímu nástupnictví universální sukcesí po zůstaviteli dlužníku, může vymáhající strana a to jediné v tomto posledním případě vésti exekuci, předložíc listiny veřejné neb veřejně ověřené po rozumu § 9 ex. ř. o tomto právním nástupnictví. V projednávaném případě byla exekuce povolena usnesením ze dne 11. ledna 1928. Z výkonu exekuce sešlo, ježto se zjistilo, že dlužník již dne 26. července 1927 zemřel. Nebyl proto správným postup soudu prvého, jenž návrh vymáhající strany na zřízení dočasného zástupce pozůstalosti dlužníka zamítl, ježto se v den návrhu k dlužníkově pozůstalosti nikdo za dědice nepřihlásil. Bylo proto stížnosti do zamítavého usnesení soudu prvé stolice vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, poukázav k důvodům napadeného usnesení.
Citace:
č. 8326. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 238-239.