Čís. 8357.

Končí-li úvěrní poměr mezi hypotekárním věřitelem a povinným, krytý úvěrovou hypotekou, již rozvrhem (jakož jest tomu při jistotě za vedlejší poplatky z hypotek), jest rozvrh určen i ke konečnému súčtování takových vedlejších závazků dosud vzniklých proti povinnému na nejvyšší podání a jest tyto vedlejší poplatky účtovati při roku v rámci jistoty a rozhodnouti o jich přikázání.
Věřiteli nelze po případě ukládati, by k rozvrhovému roku předložil ještě další doklady svého nároku o tom, že nárok v mezích dluhopisu skutečně vznikl, jest-li nárok všeobecně kryt zněním dluhopisu.
(Rozh. ze dne 5. října 1928, R II 249/28.)
Prvý soud přikázal F-ské spořitelně v rámci jistoty za vedlejší závazky zvýšek úroků z jistiny o 1% a zvýšek úroků z prodlení o 4% a rozhodl o odporu Občanské záložny v L. a banky M. v likvidaci proti přikázání zvýšených úroků přes to, že odporující věřitelky popíraly, že bylo dokázáno, že se povinná podrobila dodatečnému zvýšení oněch úroků. Rekursní soud k rekursu Občanské záložny v L. nepřikázal zvýšek úroků proto, že jej F-ská spořitelna při rozvrhovém roku nedoložila, pokud se týče nedoložila dostatečně.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten způsob, že přikázal F-ské spořitelně v rámci jistoty pro vedlejší poplatky na 1% zvýšení úroků 12379 Kč 88 h a na 4% zvýšek úroků 10141 Kč, a poukázal odpor Občanské záložny v L. proti přikázání těchto částek na pořad — Čís. 8357 —
práva a poukázal vymáhající věřitelku Občanskou záložnu v L., by do jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení prokázala, že zahájila spor, potřebný k vyřízení odporu, jinak že by rozvrhové usnesení bylo provedeno bez ohledu na podaný odpor k návrhu odporem postižené F-ské spořitelny.
Důvody:
Rekursnímu soudu nelze přisvědčiti. Podle § 210 ex. ř. jest ohlásiti nároky na jistině i na vedlejších závazcích k rozvrhovému roku a předložiti soudu doklady, sloužící k průkazu nároku, pokud nejsou u soudu nejpozději při rozvrhovém roku, jinak přihlédne se k nárokům těm jen potud, pokud z veřejné knihy nebo z exekučních spisů jest zřejmo, že platně trvají a jsou způsobilé k uspokojení. Podle § 224 ex. ř. má se při kaučních hypotekách přikázati pohledávka do rozvrhu vzniklá a nevyčerpaný zbytek uložiti do skončení úvěrního poměru. Končí-li ovšem úvěrní poměr hypotekárního věřitele s povinným, krytý kauční hypotekou, již rozvrhem, jako je tomu při jistotě za vedlejší poplatky z hypotek, je rozvrh určen i ke konečnému súčtování takových vedlejších závazků dosud vzniklých proti povinnému na nejvyšší podání a nutno tyto vedlejší poplatky účtovati při roku v rámci jistoty a o jich přikázání rozhodnouti, ježto § 224 ex. ř. vztahuje se jen na hypoteky úvěrní, při nichž úvěrní poměr má potrvati dále (arg. poslední věta druhého odst. § 224 ex. ř.). Proto nutno v takovém případě pohledávku na vedlejších závazcích, krytou kauční hypotekou pro ně, ohlásiti podle § 210 ex. ř. k rozvrhu pod následky tam uvedenými. Ovšem dokladem pro nárok na vedlejší poplatky může býti již sama úvěrní listina (dluhopis), jež jest založena ve sbírce listin, a jest předmětem jednání při rozvrhovém roku, uplatňuje-li věřitel určité nároky, jež listina kryje, by ten, kdo vznik nároku takto listinou krytého popírá, vznesl odpor, Jsou-li sporný skutečnosti, o něž věřitel opírá nárok na vedlejší poplatky listinou kryté, nutno odporujícího věřitele odkázati s odporem na pořad práva a exekuční soud rozhoduje jen právní otázky, které řešiti nutno na základě nesporného skutkového podkladu. Podle těchto zásad však se nižší soudy, zejména rekursní soud, nezachovaly. Podle dlužního úpisu ze dne 17. listopadu 1920, který F-ská spořitelna při rozvrhovém roku předložila, vázne kauce 50000 Kč pro vedlejší poplatky pro jakékoliv útraty a vedlejší poplatky podle obsahu dlužního listu. Za takové vedlejší poplatky nutno pokládati i zvýšené úroky z jistiny a zvýšené úroky z prodlení. Vždyť podle dlužního úpisu bylo zřízeno právo zástavní podle bodu 13 nejen pro jistinu, úroky a 6% úroky z prodlení, útraty sporu a exekuce, nýbrž i pro všecky jiné jakékoliv útraty a vedlejší poplatky do výše 50000 Kč. Tyto vedlejší poplatky jsou tedy kryty jistotou, pokud podle dluhopisu mohly vzniknouti. Spořitelna tvrdila při rozvrhovém roku, že má podle dluhopisu nárok na zvýšené úroky a úroky z prodlení ve smyslu stanov, jimž se povinní podrobili, a odvolala se jednak na spisy rozepře, podle nichž jí byly zvýšené úroky již pravoplatně při- — Čís. 8357 —
znány a jež jsou u exekučního soudu, dále se odvolala na usnesení ředitelstva spořitelny. Banka M. a Občanská záložna v L. vznesly proti přikázání vedlejších poplatků odpor proto, že jest vloženo zástavní právo jen pro 6% úroky a 6% úroky z prodlení, a ježto nebylo dokázáno, že povinní se podrobili dodatečnému zvýšení úroků. Odporem tedy byla popřena jednak skutečnost, že stanovy kryjí možnost zvýšení sporných úroků, jednak bylo odporováno tomu, že zástavní právo vázne pro úroky z prodlení a zvýšené úroky vůbec. Rozhodnutí o odporu záviselo tedy na zjištění sporné okolnosti, zda se povinní podrobili usnesení ředitelstva o zvýšení úroků a úroků z prodlení. Ze znění dluhopisu nebylo lze rozřešiti právní otázku, zda zástavní právo vázne pro ony zvýšené úroky, a proto měl býti odpor poukázán na pořad práva a exekuční soud neměl o něm rozhodnouti. Rekursní soud zase chybuje, míní-li, že nárok na vyšší úrok není vůbec doložen. Všeobecně jest kryt nárok na vedlejší poplatky podle obsahu dluhopisu zněním dluhopisu. K zamezení následku § 210 ex. ř. postačilo, když spořitelna prokázala zněním dluhopisu, že zástavní právo vázne i pro všecky vedlejší nároky podle dluhopisu, a když tvrdila, že podle znění dluhopisu podrobili se povinní stanovám a stanovami je dána ředitelství možnost úroky zvýšiti. Tvrzení spořitelny o znění stanov nebylo napadeno, sporným bylo jen, že se povinní nepodrobili zvýšení úroků a zda tedy je potřebí podrobení. Věřiteli nelze ukládati, by za takovýchto okolností již k rozvrhovému roku předložil ještě další doklady svého nároku o tom, že nárok v mezích dluhopisu skutečně vznikl, když jest všeobecně kryt zněním dluhopisu, a závisí od zjištění dalších okolností, zda skutečně vznikl. Věřitel často by si takových dokladů do rozvrhového roku ani opatřiti nemohl a nelze míti za to, že mu zákonodárce i opatření takovýchto dokladů ukládá. Proto bylo účtované zvýšené úroky a úroky z prodlení na nejvyšší podání přikázati a odpor proti tomu vznesený Občanskou záložnou v L. poukázati na pořad práva a v tom směru dovolacímu rekursu vyhověti.

Citace:

č. 8357. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 286-288.