Čís. 8331.

I v nesporném řízení jest přihlížeti k pravomoci soudních rozhodnutí v téže věci, předpokládajíc, že nejde o případy, ve kterých může prvý soud změniti své dřívější opatření, protože jím nenabyly třetí osoby práv, a že jde o týž skutkový děj.
(Rozh. ze dne 26. září 1928, R I 694/28.)
Co do předchozího děje poukazuje se na čís. sb. 2144. Opětné žádosti Pavlíny T-ové, by jí byl pořádkový trest 12 dnů vězení proměněn v peněžitý trest, pokud se týče, by bylo vysloveno, že trest již nemá býti proveden, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl, poukázav k právoplatnosti rozhodnutí uveřejněného pod čís. 2144 sb. n. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 8331 —
Důvody:
Názor dovolací stížnosti, že v nesporném řízení okolnost, že o návrhu bylo soudy již pravoplatně rozhodnuto, nepřekáží, by soudy o něm nerozhodly znovu, není správný. I při rozhodování o nesporných věcech jest přihlížeti k pravomoci rozhodnutí soudy o téže věci vydaných, arciť jen za předpokladu, že nejde o případy, ve kterých může prvý soud své dřívější opatření změniti, protože jím nenabyly jiné osoby práv (§ 9, druhý odstavec, § 11, druhý odstavec, nesp. říz.), a že jde o týž skutkový děj, jenž tu byl již v době prvého rozhodnutí. Rekursní soud proto právem přihlížel k rozhodnutí Nejvyššího soudu dne 9. ledna 1923 vydanému (čís. sb. 2144) v téže věci o témž návrhu. Rozhodnutím tím byl návrh stěžovatelky na prominutí neb alespoň přeměnu uložených jí pořádkových trestů zamítnut s odůvodněním, že dekret dvorní komory ze dne 18. května 1841, čís. 538 sb. z. s., o nějž by pominutí nebo přeměnu trestů jediné bylo lze opříti, byl § 19 nesp. říz. derogován, že však by bylo na soudu prvé stolice, by postupoval podle § 365 ex. ř., kdyby tvrzení žadatelky o její churavosti bylo správné a proto by nebylo lze tresty vězení na ní vykonati. Na skutkovém ději, jenž jest tomuto rozhodnutí o nezměnitelnosti trestů položen za základ, se dosud nic nezměnilo. Jeho změnou není zejména další vývoj osobních poměrů stěžovatelčiných, neboť o ten se ono rozhodnutí neopíralo, prohlašujíc tresty za nezměnitelné vůbec a bez ohledu na osobní poměry žadatelky. Slušelo proto k jeho pravomoci přihlížeti z úřadu a odmítnouti opětnou žádost o prominutí těchže trestů.

Citace:

č. 8331. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 245-246.