Čís. 8323.

Jde o dovolenou opravu směnky, přepsal-li v ní oprávněný nesprávně udaný den splatnosti směnky na den umluvený. Lhostejno, že oprava byla provedena teprve, když žaloba ze směnky neopravené byla zamítnuta proto, že den splatnosti předcházel dnu vydání směnky.
(Rozh. ze dne 21. září 1928, Rv I 1307/28.)
Proti směnečným platebním příkazům namítli žalovaní kromě jiného, že směnka není platnou, ježto původní den splatnosti směnky 5. března — Čís. 8323 —
1926 byl přepsán na den 5. března 1927. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečné platební příkazy v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Předem třeba přihlédnouti k výtce nesprávného posouzení věci. Žalovaní spatřují je v tom, že neprávem soud prvé stolice má směnku ze dne 30. listopadu 1926 splatnou dne 5. března 1926 za platnou a přepsání dne splatnosti 5. března 1926 na den 5. března 1927 za dovolenou opravu. Soud prvé stolice zjistil, že den splatnosti na směnce určil sám žalovaný František G. na den 5. března 1927, že tento den splatnosti též žalobci dopisem ze dne 25. srpna 1926, kterým mu sdělil vydání směnek, oznámil a že den splatnosti vyplnil z příkazu G-ova svědek Otokar R., který omylem na směnku napsal den 5. března 1926. Z tohoto zjištění jde jasně na jevo, že změna dne splatnosti odpovídá ujednání mezi žalobcem a žalovaným Františkem G-em, oprava proti tomuto žalovanému jest dovolenou. Že na směnce opravu provésti nelze, nelze ze zákona dovoditi. Z opravy dne splatnosti vznikly by žalovaným námitky jen, pokud by den splatnosti, jakým jest po opravě, byl proti ujednání. Toho, jak uvedeno, v poměru k žalovanému G-ovi není. V poměru proti žalovanému Janu B-ovi toho rovněž není, poněvadž nenamítal, že byl ujednán určitý jiný den než 5. březen 1927, omeziv se jen na námitku, že ho žalovaný G. ujistil, že žalovaný souhlasí s tím, by směnečný rukojemský závazek měl účinek jen v případě, kdyby všecky právní kroky proti Františku G-ovi zůstaly bezvýslednými, kteroužto námitku však již v odvolání nedrží. Nelze tedy říci, že den splatnosti 5. března 1927 jest proti Janu B-ovi proti ujednání. Podpisuje směnku G-ovi in bianco činil tak v nepochybném úmyslu, by směnka byla vyplněna způsobem požadovaným po zákonu k platnému směnečnému závazku a v předpokladu, že se tak stane. Opravou směnka nabyla náležitosti platné směnky, ana oprava byla dovolenou. Není, co by překáželo její platnosti. Nejde ani o směnku padělanou. O nich stanoví čl. 75 směn. ř., že pravé akcepty a indosamenty podržují přes padělání jiných podpisů směnečný účinek. Z toho nutno souditi, že tím spíše mají směnečný účinek pravé podpisy žalovaných na směnce, na níž byla provedena dovolená oprava mylného zápisu. Okolnost, že oprava byla provedena teprve, když žaloba ze směnky ještě co do splatnosti neopravené byla usnesením obchodního soudu ze dne 8. března 1928 zamítnuta z toho důvodu, že směnka před opravou odporovala ustanovení čl. 4 čtvrtý odstavec směn. řádu, ježto den splatnosti předcházel dnu vydání, nemá vlivu na platnost opravené směnky. Není správným mínění žalovaných, že žalobě z opravené směnky překáží právní moc zmíněného usnesení ze dne 8. března 1928. Toto právoplatné usnesení týká se směnky před opravou splatné 5. března 1926, v tomto sporu však jde o směnku splatnou 5. března 1927 tedy o směnku jiného obsahu. Právní názor žalovaných vedl by k důsledkům s procesní hospodárností nesrovnatelným. Nemůže býti sporu o to, že žalovaný G., který byl oprávněn směnku vyplniti, byl by oprávněn mylné datum splatnosti opraviti. Když ji vyplnil omylem jinak, než umluvil se žalovaným, mohl by žalobce domáhati se na něm buď opravy nebo nové úmluvě odpoví- — Čís. 8323 —
dající směnky; když se téhož docílí opravou podle ujednání provedenou žalobcem, nelze seznati, proč by oprava vedoucí k témuž výsledku neměla býti považována za dovolenou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc po stránce právní správně a dovolatelé se poukazují na správné odůvodnění odvolacího rozsudku, jež nebylo vyvráceno vývody dovolacími. Okolnost, že žalobce opravil dodatečně den splatnosti směnky, nemůže býti na závadu její platnosti, ano jest zjištěno, že dovolatelé podepsali směnku in bianco a že byla vyplněna, pokud se týče opravena podle úmluvy stran. Dlužno přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že námitka, že žalobní směnky mají za podklad diferenční obchody se železničními papíry jest opožděná, kdyžtě dovolatelé původně namítali, že jde o diferenční obchody s obilím pokud se týče o diferenční obchody na plodinové burse. Podle § 557 c. ř. s. nelze sice směnečnému dlužníku odepříti právo, by uplatnil při ústním jednání o námitkách další skutkové okolnosti, avšak jenom v rámci písemných námitek, t. j. pokud jde o provedení skutkových okolností obsažených v námitkách. Snaží-li se dovolatel věc líčiti tak, jakoby šlo o pouhou chybu manipulační, o přepsání, jest to vyvráceno již tím, že dovolatelé trvali za řízení v první stolici na tom, že jde o diferenční obchody jimi tvrzené v námitkách, a teprve po provedení veškerých důkazů ke konci ústního jednání prohlásili, že opírají námitky diferenčních obchodů i o takové obchody se železničními papíry, jak o nich mluvil svědek K.

Citace:

č. 8323. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 234-236.