Čís. 8417.

I v případě, že dítě žádá před sňatkem na rodičích obvěnění pro případ sňatku, se vyžaduje, by oznámilo rodičům zamýšlený sňatek. Oznámení není nahraženo tím, že se rodiče dověděli za řízení o synově žádosti o doplnění výbavy o jeho úmyslu se oženiti.
(Rozh. ze dne 27. října 1928, R II 281/28.)
Návrhu syna, by mu matka doplnila výbavu, oba nižší soudy vyhověly.
Nejvyšší soud zamítl návrh pro tentokráte.
Důvody:
Oba nižší soudy uznaly žádost Jana M-а, by mu jeho matka doplnila výbavu, důvodem za oprávněnou. Dovolací stížnost Marie M-ové jest tedy, pokud popírá povinnost, dáti synovi výbavu, vůbec, mimořádnou stížností dovolací, přípustnou jest za předpokladů § 16 nesp. říz. Nelze jí upříti oprávněnost. Podle § 1222 obč. zák. jsou rodiče sproštěni dotační povinnosti tehdy, — a to bezpodmínečně —, když dítě uzavřelo sňatek bez jejich vědomí. Jen v tom případě, byl-li sňatek uzavřen s jejich vědomím, ale proti jejich vůli, může souhlas rodičů býti nahražen výrokem soudu. Tento výklad § 1222 obč. zák. schválil Nejvyšší soud již v rozhodnutí sb. n. s. čís. 3815, uváživ, že vyplývá z příkazu úcty, kterou jsou děti rodičům povinovány a také z okolnosti, že sňatek dítěte jest z hlediska rodinných vztahů něčím tak důležitým, že zákon takto nepřímo nařizuje, by děti svůj sňatek rodičům napřed oznámily. Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru tehdejšího stěžovatele, že sňatek, uzavřený bez vědomí rodičů, zbavuje je dotační povinnosti jen tenkráte, když mají důvodnou příčinu, by sňatek ani dodatečně neschválili, poněvadž tento názor odporuje jednak zákonu, jednak úvaze, že by při takovém výkladu zákona slova »bez vědomí« byla v zákoně — Čís. 8417 —
zcela zbytečná, neboť šlo by v tomto případě za všech okolností jen o to, zda bude soud neschválení sňatku rodiči považovati důvodným či nedůvodným. Z toho plyne, že dítě i před sňatkem může na rodičích žádati obvěnění pro případ sňatku jen, když rodičům oznámilo zamýšlený sňatek. Jen když dítě takto učinilo zadost povinnostem úcty k rodičům a když rodiče pak přece a to bez podstatných důvodů odepírají souhlas k sňatku, zasluhuje dítě ochrany soudu a může se jí dovolávati. Podobně vyslovil se Nejvyšší soud i v rozhodnutích čís. 1495 a 4675 sb. n. s. Navrhovatel ani netvrdí, že před podáním návrhu přednesl své matce, že se zamýšlí oženiti. Že se o úmyslu synově, se oženiti, dověděla za řízení o jeho nynějším návrhu — že se to dověděla jinak, ze spisů nevychází — nenahrazuje oznámení, vyhovující povinné úctě navrhovatele k matce, jaké má na mysli § 1222 obč. zák. Dokud však navrhovatel sám nesplní označeným způsobem svou dětskou povinnost k matce, dotud nemůže podle § 1222 obč. zák. žádati, by ona splnila svou povinnost k němu a dala mu výbavu. Dotud není ani soud oprávněn zkoumati, zda matka odepírá právem či neprávem souhlas ke sňatku. Neboť dokud jí navrhovatel neoznámil, že se míní oženiti, neměla matka příčiny, by projevila souhlas nebo nesouhlas. Návrh jest tudíž předčasný. Usnesení nižších soudů, jež mu přes to vyhověla, odporují zřejmě zákonu. Bylo proto matčině dovolací stížnosti vyhověti a návrh pro tentokráte zamítnouti.

Citace:

č. 8417. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 383-384.