Čís. 8530.

K podstatě faktury ve smyslu § 88, druhý odstavec, j. n. náleží, by vykazovala obsahově celou pohledávku z určité dodávky. Zaslal-li prodatel kupiteli již dříve účet vykazující jeho pohledávku, nemá další účet jen o nedoplatku kupní ceny povahu faktury podle § 88, druhý odstavec, j. n.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1928, Rv II 233/28.)
Na základě právoplatného rozsudku saského vrchního zemského soudu v Drážďanech, jímž byl potvrzen rozsudek zemského soudu ve Cvikově (Zwickau), povolil zemský soud v Brně exekuci. V žalobě o zrušení exekuce uplatnil dlužník kromě jiného, že podle ustanovení o příslušnosti platných v tuzemsku nemohla býti u cizozemského soudu právní věc zahájena. Z rozsudku zemského soudu ve Zwickau vyplývá, že námitka místní nepříslušnosti, vznesená stranou žalovanou, proto byla zamítnuta, že k nabídce vymáhající strany povinné straně ze dne 26. května 1926 jsou přiloženy podmínky G. T. M., na kterýchž je předtisk: »Zahlungs Erfüllungsort und Gerichtsstand in Grimitschau«, a tento předtisk byl též na potvrzení o přijetí příkazu, posléze, že povinná strana určitě obdržela potvrzení o přijetí příkazu strany vymáhající a proti oněm ustanovením smlouvy neučinila ihned výtky. Podle zákonných ustanovení, platných v tuzemsku, musí dohoda o sudišti místa plnění býti prokázána listinou, což se v tomto případě nestalo a státi nemohlo. Podle tuzemských zákonných ustanovení odůvodňuje přijetí listiny jednou stranou dodané s doložkou o sudišti, proti kterémuž přijetí nebyly činěny výtky, tam ustanovené sudiště, jen když jde o fakturu, faktura však neobsahuje poznámku: »Zahlbar und klagbar in Grimitschau«. Procesní soud prvé stolice uznal, že usnesení zemského civilního soudu v Brně, jímž byla povolena exekuce, se zrušuje, exekuce se zastavuje a vyslovuje se, že rozsudek zemského soudu ve Cvikově, potvrzený rozsudkem vrchního zemského soudu v Drážďanech, není exekučně vykonatelným v území Československé republiky. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka neprávem vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení v tom směru, že nepovažoval tak zv. fakturu ze dne 22. prosince 1922 za fakturu ve smyslu § 88 druhý odstavec j. n. Podle zjištění nižších soudů byly odporující straně odevzdány svědkem K-em, zástupcem vymáhající strany, na dodaný stroj faktura ze dne 8. srpna 1922, znějící na papírové marky za účelem dosažení dovozního povolení, pak faktura ze dne 28. listopadu 1922, znějící na celou kupní cenu ve zlatých markách. Po zaplacení dvou třetin kupní ceny odevzdal týž svědek odporující straně fakturu ze dne 22. prosince 1922. Tato tak zv. faktura zní v podstatě takto: Nadpis: »Rechnung für die Firma C. F. G. Brünn.« Text: »Universall Spann Rahm- und Trockenmaschine wie von uns an 17./6. 1922 bestätigt Goldmark 4.714.« K podstatě faktury ve smyslu § 88 j. n. jakožto kupeckého účtu na dodané zboží náleží, by vykazovala obsahově celou pohledávku z určité dodávky, tedy uváděla, co bylo dodáno a kolik a jak (za jakých podmínek) příjemce z této dodávky jest dlužen. Takovýto účet má sloužiti odběrateli k informaci, kolik a jak si dodavatel z dodávky za ním počítá dluhem tak, by podle množství, druhu zboží, ujednané ceny, případných vedlejších plnění a podle způsobu placení mohl odběratel posouditi, zda faktura odpovídá smlouvě, by mohl ji v těchto směrech přezkoumati a po případě dluh do svých obchodních knih zapsati. Prodatel zapíše do svých knih fakturu znějící na plnou cenu, a to pravidelně do knihy faktur odeslaných a kupitel zapíše též fakturu do knihy faktur přijatých. Zaslal-li prodatel kupiteli již dříve účet vykazující pohledávku, nemá další účet jen o nedoplatku na kupní cenu již účelu faktury, by kupitele informoval o výši a o smluvních požadavcích z dodávky a jejich způsobu, proto mu chybí povaha faktury ve smyslu poslední věty § 88 druhý odstavec j. n. Kupitel nebude již zkoumati další účet na nedoplatek části kupní ceny v naznačených směrech, protože nebude jej právem považovati za fakturu o dodaném zboží, nýbrž za pouhou upomínku. Tak zv. účet ze dne 22. prosince 1922 uvádí jen výkaz nedoplatku jedné třetiny ceny za dodaný stroj. Není tedy účtem o dodaném zboží, nýbrž jenom výkazem o dlužné jedné splátce beze všeho výkazu pohledávky a splátek. Nelze ho považovati za fakturu o dodaném zboží, jak předpokládá § 88 druhý odstavec j. n., ani proto, že by zasláním více účtů na různé splátky z jediné dodávky s různými doložkami splatnosti a žalovatelnosti mohla býti založena příslušnost různých soudů. Zákon předpokládá, že zasláním a přijetím faktury bez námitek jest založena jednotná příslušnost určitého soudu pro celý dluh z jedné dodávky. Proto dovolací soud souhlasí s názorem odvolacího soudu, že tak zv. fakturu ze dne 22. prosince 1922 nelze považovati za fakturu ve smyslu § 88 druhý odstavec j. n.

Citace:

Č. 8530. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 580-582.