Čís. 8534.

Je-li již zahájen spor o jsoucnost neb o pořadí pohledávky, nepomíjí příslušnost soudu, u něhož byl spor zahájen tím, že byl proti přikázání téže pohledávky z rozvrhu nejvyššího podání jedné straně rozepře podán druhou stranou rozepře odpor. V takovém případě jest na exekučním soudě, by poukázal odpor na onen spor, nemůže však již napřed provésti náhradné rozdělení podle případného vítězného rozsudku odporovatelova.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1928, R I 850/28.)
Knihovní věřitel Bedřich Sch. vedl spor s knihovní věřitelkou Marií R-ovou o jsoucnost a pořadí pohledávek Marie R-ové. Rozvrhuje nejvyšší podání za zavazenou nemovitost přikázal exekuční soud pohledávky Marii R-ové, poukázal odpor Bedřicha Sch-a na onen již zahájený spor a zároveň vyslovil v rozvrhovém usnesení, komu má připadnouti zbytek nejvyššího podání pro případ vítězství Bedřicha Sch-a. Rekursní soud vyhověl rekursu Marie R-ové potud, že změnil toto náhradní přikázání.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu Bedřicha Sch-a změnil napadené usnesení v ten rozum, že se s rozdělením zbytku nejvyššího podání pro případ vítězství stěžovatele ve sporu posečká až po právoplatném rozhodnutí onoho odpůrčího sporu.
Důvody:
Prvý soud obíral se na základě odporu, který byl vznesen, proti přikázání zbytku nejvyššího podání na pohledávku Marie R-ové, tím, komu podle výsledku sporu připadne onen zbytek nejvyššího podání, na který si činila nárok Marie R-ová. Totéž činí soud rekursní. Nižší soudy nepočínaly si správně. Exekuční soud má odpor proti přihlášeným nárokům poukázati na pořad práva a zatím přikázati nároky tak, jako kdyby nebyly popřeny (§ 231 prvý odstavec ex. ř.). V rozsudku, jímž bylo odporu vyhověno, má býti podle § 233 ex. ř. vysloveno, kterému věřiteli a jakou částkou se má vyplatiti sporná část podstaty. Rozhodnouti o sporu, potřebném k vyřešení odporu, přísluší soudu exekučnímu a rozsudek působí ve smyslu § 232 ex. ř. pro všecky súčastněné a proti nim. Je-li však spor o jsoucnost pohledávky neb o pořadí již zahájen mezi týmiž osobami, jež by podle pravidel exekučního řádu (§ 213 a 231 ex. ř.) měly provésti spor v té příčině následkem podaného odporu, pak podle zásady § 29 j. n. nepomíjí příslušnost soudu, u něhož byla rozepře zahájena, a nenastává ani výlučná příslušnost exekučního soudu k vyřízení zahájeného již sporu jedině proto, že byl vznesen odpor. Bylo by zbytečné podávati novou žalobu u exekučního soudu a vadila by jí také rozepře u jiného soudu již zahájená. Proto rozhodne spor o jsoucnosti pohledávky (po případě o jejím pořadí) onen soud, u něhož byl spor již zahájen. Na exekučním soudu pak bude, by podle rozsudku po případě provedl rozvrh podle obdoby § 233 druhý odstavec ex. ř., pokud o tom již nebylo rozhodnuto ve sporu. Exekuční soud v souzeném případě tedy právem nepoukázal odpor na pořad práva, an spor o jsoucnost po případě o pořadí pohledávek Marie R-ové a Bedřicha Sch-a byl již zahájen u krajského soudu v M., ale neprávem provedl již napřed náhradné rozdělení podle případného vítězného rozsudku stěžovatelova. Pro takové rozdělení neměly nižší soudy před rozhodnutím sporu žádného podkladu. Rekursní soud neprávem tu přihlédl také k omezení žaloby podle procesních spisů, když nebylo v rozvrhovém řízení u první stolice takové omezení tvrzeno a tato okolnost tedy byla v řízení rekursním novotou. Exekuční soud mohl tedy na základě odporu z důvodu tvrzené odporovatelnosti zástavního práva Marie R-ové, ježto tím bylo dotčeno pořadí její pohledávky a pořadí pohledávky stěžovatelovy, poukázati odpor jen na pořad práva po případě na spor již zahájený, ale nesměl předbíhati výsledku sporu rozhodnutím pro případ úplného vítězství stěžovatelova. Toto vítězství nebylo jisté a teprve rozsudkem mělo býti vysloveno, pokud je zástavní právo Marie R-ové proti stěžovateli bezúčinné a pokud je v důsledku toho Marie R-ové povinna strpěti uspokojení stěžovatelovo z nejvyššího podání. V samém sporu bude řešiti otázku, co, po případě kolik má podle § 13 odp. zák. Marie R-ová plniti, po případě strpěti, by žalobce (stěžovatel) z nejvyššího podání došel úhrady a jakou částkou má v důsledku zástavních práv věřitelů, kteří následují v pořadí za Marií R-ovou, ale předcházejí před pohledávkou stěžovatelovou, strpěti uspokojení stěžovatelovo. Teprve, ukáže-li se podle obsahu vyneseného rozsudku potřeba nového rozvrhu, bude na soudě exekučním, by zařídil potřebné, jinak by mohl předbíhati svým rozhodnutím výsledku sporu a rozhodovati jinak, než bude odpovídati vynesenému rozsudku.

Citace:

Č. 8534. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 585-586.