Čís. 8413.Nabídl-li se žalobce podle § 410 c. ř. s. přijati místo zažalovaného předmětu určitou částku peněz, jejímž zaplacením se může žalovaný osvoboditi od plnění tohoto předmětu, má se soud přidržeti návrhu žalobcova, jak byl učiněn, a nesmí z prohlášení jeho vyloučiti některou část (úroky).(Rozh. ze dne 26. října 1928, Rv I 227/28.)Žalobce domáhal se na žalovaném, by mu vydal věci dodané mu žalobcem anebo zaplatil 46532 Kč se 6% úroky od 20. srpna 1923. Procesní soud prvé stolice uznal žalovaného povinným vydati žalobci věci, v žalobě podrobně uvedené nebo zaplatiti mu 46532 Kč se 6% úroky od 1. září 1923. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že zrušil výrok, odsuzující žalovaného alternativně k zaplacení 46532 Kč se 6% úroky od 1. září 1923 a místo toho uznal právem, že se žalovaný může od povinnosti k vydání věci v rozsudku podrobně uvedených osvoboditi zaplacením 46532 Kč, žalobu ohledně 6% úroků ze 46532 Kč od 1. září 1923 zamítl.Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu v napadené části tak, že se žalovaný může od povinnosti k vydání věcí v rozsudku prvého soudu uvedených sprostiti zaplacením 46532 Kč se 6% úroky od 20. srpna 1923.Důvody:Odvolací rozsudek správně praví, že se soud, nabídne-li se žalobce podle § 410 c. ř. s., přijati místo zažalovaného předmětu určitou částku peněz, jejímž zaplacením se žalovaný může osvoboditi od plnění tohoto předmětu, má přidržeti návrhu, jak byl učiněn. Avšak důsledně měl se pak i odvolací soud tohoto návrhu přidržeti a do rozsudku pojati žalobcovo prohlášení, jak bylo v žalobě učiněno, že se žalovaný může povinnosti od vydání věcí v prvém rozsudku uvedených sprostiti zaplacením 46532 Kč se 6% úroky od 20. srpna 1923, a nesměl z prohlášení toho vyloučiti část, jak učinil s úroky, ohledně nichž žalobu zamítl. Prohlášení žalobcovo podle § 410 c. ř. s. jest jednostranným projevem žalobce, jednostranným jak proti soudu, jenž nezkoumá přiměřenost nebo opráv- — Čís. 8413 —něnost žádané částky, tak i proti odpůrci, jenž se o něm ani nemusí vyjádřiti, ale svým vyjádřením nemůže na jeho vyřízení nic změniti. Výrokem soudu podle § 410 c. ř. s. se žalovanému neukládá povinnost, by platil peněžitou částku, nýbrž dává se mu jen k tomu právo. Zavázaným jest jen žalobce, jenž musí od žalovaného podle jeho volby přijmouti i peníze místo zažalovaného předmětu. Nijak na tom nesejde, zda žalobce částku, kterou je ochoten podle § 410 c. ř. s. přijati, označuje přesně jako jednotnou částku jistinnou či zda ji rozloží na částku jistinnou a na částku úrokovou, žádaje kromě jistiny také ještě procento ze žádané částky na úrocích od určitého dne, neboť, nezkoumají-li soudy přiměřenost aniž oprávněnost žádané částky, nemohou se ani zabývati s otázkou, zda jsou po právu též úroky a zda nejsou snad zahrnuty v celkové částce.