Čís. 8373.K příslušnosti živnostenských soudů nenáleží spor mezi zaměstnavatelem a otcem zaměstnance vystupujícím vlastním jménem, nikoliv jménem nezletilého zaměstnance.(Rozh. ze dne 12. října 1928, R II 314/28.)Učební pán domáhal se na žalovaném, učedníkově otci, náhrady škody žalobou, zadanou na okresním soudě. Podle žalobního přednesu uplatňoval žalobce proti žalovanému náhradu škody za to, že předčasně zrušil učební smlouvu, kterou dojednal se žalobcem ohledně svého syna Vladimíra, a že vzal svého syna Vladimíra z učení o rok dříve, než dle učební smlouvy měl a mohl. Strana žalovaná namítla věcnou nepříslušnost soudu, poněvadž jde o nárok z učňovského poměru mezi žalobcem a synem žalovaného na náhradu škody. Soud prvé stolice prohlásil se nepříslušným ku projednání sporu, prohlásil dosavadní řízení zmatečným a odmítl žalobu. Důvody: Podle § 240 c. ř. s. a § 42 j. n. jest soud povinen přihlížeti k tomu, zda jest příslušným k řešení tohoto sporu soud živnostenský či řádný soud, z úřední moci. Podle § 4 písm. c) zák. ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák. jest soud živnostenský příslušným v rozepři o nárocích na náhradu z poměru učebního. Podle názoru soudce jest nerozhodným, zda smlouvu učební uzavřel se žalobcem nezl. Vladimír sám či jeho otec, žalovaný, a rovněž jest nerozhodným, zda se uplatňovaný nárok na náhradu škody odvozuje z učební smlouvy, pokud se týče z porušení učební smlouvy. Poněvadž podle žaloby žalobní nárok se odvozuje z předčasného zrušení učební smlouvy, není řádný soud příslušným, nýbrž věc patří před soud živnostenský a muselo býti proto podle § 42 j. n., §§ 240 a 261 c. ř. s. uznáno jak uvedeno. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: První soudce prohlásil svou nepříslušnost k provedení tohoto sporu a zrušil dosavadní řízení jako zmatečné, protože jde o spor z učebního poměru a proto podle § 4 c) zák. ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák., kterým byly zřízeny živnostenské soudy, jest výhradně příslušným živnostenský soud. Při tom však, jak stěžovatel právem uplatňuje, přehlíží, že živnostenské soudy jsou povolány jen k rozhodnutí sporů jednak mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci, jednak mezi zaměstnanci, že se tu však jedná o spor mezi zaměstnavatelem a otcem zaměstnance, jenž u živnostenského soudu z učebního poměru vůbec nemůže býti žalován. Právem brojí proto žalobce proti tomu, že prvý soud odmítl svou příslušnost. Prvý soud nerozhodl sice formálně o námitce nepříslušnosti, žalovaným vznesené, nýbrž vydal usnesení podle § 42 j. n., protože však napadeným usnesením jest vtomně rozhodnuto o námitce, nebylo usnesení prvého soudu zrušeno, nýbrž změněno a námitka nepříslušností zamítnuta, čímž napadené usnesení stejně, jako kdyby bylo zrušeno, pozbývá úplně platnosti.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 8373 —Důvody:Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávněnost. Stěžovatel se odkazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, jež nebylo vyvráceno vývody dovolacího rekursu. Z ustanovení § 4 c) zák. ze dne 27. listopadu 1896 čís. 218 ř. zák., jehož se stěžovatel dovolává, ovšem nevyplývá, že živnostenský soud jest povolán k rozhodování sporů mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci. To však vyplývá jasně z ustanovení § 1 (1) cit. zák., na něž odkazuje správně rekursní soud. Stěžovatel také přehlíží, že žalován jest v tomto sporu Alois T. starší vlastním jménem a nikoliv jako zákonitý zástupce nezletilého Vladimíra T-а. Jen v tomto případě by byl povolán k rozhodování sporu živnostenský soud.