Čís. 8334.

Bylo-li o určité právní otázce rozhodnuto již pravoplatně v nesporném řízení, aniž byl vyhražen pořad práva, nelze tuto právní otázku učiniti předmětem sporu. Lhostejno, že rozhodnutí v nesporném řízení bylo vydáno na jednostranný návrh účastníka.
(Rozh. ze dne 26. září 1928, Rv I 106/28.) — Čís. 8334 —
Žalobkyně domáhaly se na žalované pozůstalosti, by byla uznána povinnou předati žalobkyním dům proti zaplacení 3000 Kč do neobmezeného vlastnictví a svoliti, by bylo na dům vloženo vlastnické právo pro žalobkyně. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody:
Dovolání, uplatňujíc dovolací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s., napadá rozsudek odvolacího soudu v trojím směru: 1. že bylo rozhodováno ve věci, ač o otázce, která je předmětem tohoto sporu, jest již právoplatně rozhodnuto v nesporném řízení bez výhrady právního pořadu, 2. že bylo uznáno, že sporný odstavec poslední vůle Ondřeje I. obsahuje zřízení fideikomisární substituce ve smyslu žalobního návrhu, 3. že nebylo uznáno na zhodnocení v tomto odstavci stanovené přejímací ceny. Nejvyšší soud, řeše především otázku, zda pro tuto právní věc jest připuštěn pořad práva, seznal, že jest vyloučen. Nemůže schváliti názor nižších soudů, že má význam, že rozhodnutí, na něž se žalovaní odvolávají, vydáno bylo na jednostranný návrh Anny I-ové, by bylo vysloveno, že zanikla obmezení jejího vlastnického práva podle poslední vůle jejího manžela. Okolnost tato jest bezvýznamná. Rozhodnutí nižších soudů stala se v pozůstalostním řízení po Ondřeji I-ovi, pokud se týče při doplnění tohoto pozůstalostního řízení, jež bylo neúplným, tedy v soudním řízení o nesporných právních věcech, a § 18 nesp. říz. neobmezuje pravidlo tam uvedené na případy, v nichž se řízení děje na návrh jedné strany, jež později chce vystoupiti ve sporném řízení. Podle obsahu pozůstalostních spisů okresního soudu v T. po Ondřeji I-ovi podala zůstavitelova vdova Anna I-ová, kterou zůstavitel obmyslil v posledním pořízení ze dne 5. března 1895 užívacím právem hospodářství čís. 59 v H., ustanoviv dále, že nemovitost čís. 5 v H. dostane Anna I-ová za přejímací cenu 1500 zl. proti tomu, že jest povinna tuto nemovitost svého času, až si ji nebude již chtíti ponechati, předati nezl. dcerám — nebo dceři — za kupní cenu nepřevyšující 1500 zl., a v odstavci 4: »ježto tento majetek je propachtován, má též až do doby, kdy mu bude hospodářství manželkou odevzdáno, synovi zůstati propachtován. Z pachtovného je platiti daně a hraditi jiné výdaje, potřebné opravy a zbytek je uložiti dětem úročně«, u povolaného k tomu okresního soudu dne 17. června 1902 návrh, by protokol o projednání zmíněné pozůstalosti byl doplněn a by bylo zjištěno, že se upouští od obou řečených obmezení jejího vlastnictví, poněvadž závazek uložený v odstavci 3. ve prospěch žalobkyně a v odstavci 4. ve prospěch tří zůstavitelových dětí stanovená podmínka nejsou uvedeny v protokolu o projednání pozůstalosti a v odevzdací listině. O návrhu byly slyšeny nynější žalobkyně, jež prohlásily, že nesouhlasí s návrhem. Bylo tedy o této věci příslušným soudem pozůstalostním jednáno a jmenované osoby, jež trvaly — Čís. 8334 —
na právu příslušejícím jim z posledního pořízení, neoznačovaly ve svých námitkách zmíněný poměr právní jako předkupní právo, nýbrž jako fideikomisární substituci, navrhnuvše výslovně, by dodatkem k odevzdací listině po Ondřeji I-ovi byla nařízena knihovní poznámka substituce. Proto rozhoduje, že se tato otázka, jež je znovu učiněna podkladem tohoto sporu, stala předmětem právního jednání podle § 2 odstavec sedmý nesp. říz. a proto dovolací soud nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, hájícím opačné stanovisko. Pozůstalostní soud zamítl usnesením ze dne 11. července 1902 návrh Anny I-ové a nařídil doplnění odevzdací listiny v ten způsob, že zůstavitelova vdova s předpokladem, uvedeným v třetím odstavci posledního pořízení, má předati nemovitost čís. 5 dcerám Anně D-ové a Marii I-ové za kupní cenu, nepřesahující 3000 Kč a že tuto nabídku předkupního práva správně v prvopisu: tento zákaz zcizení jest na listě A vložka čís. 5 poznamenati. K rekursu Anny I-ové potvrdil krajský soud rozhodnutím ze dne 20. srpna 1902 č. j. R I 135/2/1 napadené usnesení s opravou, že označil zmíněné právo za právo předkupní, odvolávaje se na § 9 knih. zák. a § 1073 obč. zák. Rozhodnutím rekursního soudu, dostatečně odůvodněným, byla otázka mezi stranami, zda zmíněné právo je právem předkupním, či fideikomisární substitucí, doplněním pozůstalostního řízení po Ondřeji I-ovi k tomu povolaným soudem pozůstalostním v nesporném řízení rozhodnuta a bylo toto rozhodnutí rekursního soudu podle pozůstalostních spisů doručeno i žalobkyním a tyto si nestěžovaly do něho ani ve příčině otázky fideikomisární substituce, ani ve příčině toho, že jim nebyl vyhražen pořad práva. Žalovaní dědici, kteří tvrdili od počátku sporu, že jde o předkupní právo, předložili na důkaz toho výpis z pozemkové knihy ze dne 28. května 1926 o nemovitosti čís. 5, jehož správnost uznaly žalobkyně. Podle tohoto bylo na základě usnesení pozůstalostního soudu ze dne 11. července 1902 řečené právo uskutečněno v ten smysl, že vloženo na nemovitost čís. 5 pro oprávněné předkupní právo, a i toto usnesení vešlo v moc práva, an krajský soud jako soud rekursní povolil výslovně ve svém již uvedeném usnesení, do něhož nebylo si vůbec stěžováno, vklad předkupního práva. Okolnost, že usnesením projednacího soudu v pozůstalosti po Anně Z-ové ze dne 11. ledna 1926 byly žalobkyně vlastně jen s tímto svým sporným nárokem poukázány výslovně na pořad práva, je nerozhodná, poněvadž zmíněná otázka není právní otázkou podstaty jmění pozůstalosti jmenované vdovy, nýbrž je výhradně právní otázkou pozůstalostního řízení po Ondřeji I-ovi a může býti řešena jen v tomto řízení. V tom však žalobkyně nebyly poukázány na pořad práva. Podle § 18 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. nelze zahájiti spor o otázkách, o nichž bylo rozhodnuto v nesporném řízení, není-li v rozhodnutí vyhražena další právní cesta. Kdo se má za stížena proto, že mu nebyl vyhražen právní pořad, má podati opravné prostředky podle § 9 téhož zákona. Výjimka platí, když zákon poskytuje straně zvláštní právo žalobní, to však nedopadá v tomto případě. Ani okresní soud jako příslušný soud pozůstalostní, ani krajský soud jako soud rekursní nevyhradil žalobkyním právo — Čís. 8334 —
žaloby, žalobkyně se vůbec výhrady té ani nedomáhaly a do toho, že jim nebyla vyhražena cesta práva, si nestěžovaly. Bylo rozhodnuto o věci právoplatně v nesporném řízení, proto je novému rozhodnutí o této věci v rozepři právní pořad zatarasen a, bylo-li přes to o věci rozhodováno, bylo toho dbáti i z úřední povinnosti jako zmatečnosti podle §§ 477 čís. 6 a 513 c. ř. s. Proto slušelo vyhověti dovolání, jež uplatňuje ostatně i tuto vadu, a rozhodnouti jak se stalo. Nelze ovšem uznati, že žaloba jest žalobou dědickou, neboť tento předpoklad nemá podle stavu věci opory v doslovu zákona (§ 823 obč. zák.).

Citace:

č. 8334. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 247-250.