Čís. 8491.

Veřejný společník nemůže se žalobou podle § 37 ex. ř. opírati výkonu exekuce, jež byla povolena věřiteli jiného společníka udělením zmocnění, by se na veřejné společnosti domáhal rozdělení její majetkové podstaty a vyloučení podílu svého dlužníka za účelem uspokojení své vykonatelné pohledávky.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1928, Rv I 499/28.)
Veřejnými společníky firmy A. M. a spol. byli Alois M. a Anastazie M-ová. Žalované firmě, věřitelce Aloise M-а, byla povolena exekuce udělením zmocnění podle §§ 331 a 333 ex. ř. za tím účelem, by se domáhala na veřejné společnosti M. a spol. rozdělení její majetkové podstaty a vyloučení podílu dlužníka Aloisa M-а za účelem uspokojení vymáhané pohledávky. Žalobě, jíž se domáhala Anastazie M-ová proti vymáhající věřitelce zrušení výkonu této exekuce, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Žalobkyně jako veřejná společnice firmy A. M. a spol. opírá se žalobou podle § 37 ex. ř. výkonu exekuce, jež byla straně žalované povolena udělením zmocnění podle § 331 a 333 ex. ř. za tím účelem, by se na veřejné společnosti domáhala rozdělení její majetkové podstaty a vyloučení podílu dlužníka Aloisa M-а za účelem uspokojení vymáhané pohledávky. Odvolací soud doličuje v napadeném rozsudku, že k žalobě takové byla by oprávněna jen firma A. M. a spol. za kolektivního zastoupení oběma společníky, a jediné z tohoto důvodu odpírá žalobkyni oprávnění k žalobě, uváděje, že nemá k povolené exekuci žádného vztahu. Správněji bylo řešiti otázku, zda povolením exekuce byla žalobkyně stižena v některém svém právu, které by činilo exekuci nepřípustnou. Žalobkyně vidí podle opodstatnění žaloby porušení vlastního práva exekucí v tom, že skutečnou vlastnicí společenské firmy jest vlastně ona, ježto ona jediná ze svých prostředků pořídila vklad tvořící majetkovou podstatu společnosti, jí že vlastnicky patří celý inventář, zboží v obchodě i obchodní pohledávky, arciť s ručebním závazkem za dluhy společnosti, naproti čemuž že dlužník Alois M. má sice povinnost věnovati svou činnost společnosti, nemá však nároku na podíl ze společnosti ani na podíl ze zisku. Tato okolnost neopravňuje žalobkyni k tomu, by podle § 37 ex. ř. odpírala zavedené exekuci. Skutečností jest, že vedle žalobkyně existuje zcela samostatně a právně odděleně veřejná společnost, jejímiž společníky jsou žalobkyně i dlužník Alois M. Tato společnost jest vlastní právní osobností, jež má vlastní jmění, záležející jednak ve vkladech do ní vložených, jednak jmění, jehož nabyla a nabývá z provozu obchodní živnosti (čl. 91 a násl. a 111 obch. zák.); jmění to jest vázáno pro účele společnosti a dlužno je přísně rozlišovati od soukromého jmění veřejných společníků, kterým z tohoto jmění přísluší jen nárok na podíl, jak se podle společenské smlouvy při někdejším rozloučení pro ně objeví. Následkem toho není jmění to přístupným postihu soukromých věřitelů jednotlivých společníků a soukromý věřitel má podle článku 126 obch. zák. jen právo požadovati rozloučení společnosti a domáhati se úhrady své pohledávky z podílu, který z této společné majetkové podstaty pro dlužníka bude vyloučen. Toho právě domáhá se žalovaná strana exekucí; exekucí, kterou zavedla, nepostihuje tedy majetnost společnosti ani majetnost žalobkyně a její podíl, který na majetkové podstatě společnosti jí přísluší, exekucí tou má býti naopak jen zabrán podíl druhého společníka Aloise M-а, který roztříděním této společné podstaty pro něho vyplyne, a jen potud, pokud pro něho vybude. Brání-li se žalobkyně exekuci tím, že podle společenské smlouvy pro Aloisa M-а nemůže vybýti žádný podíl, nedoličuje tím nižádný důvod, který by ji opravňoval k žalobě podle § 37 ex. ř. Obstojí-li ona společenská smlouva proti eventuelním námitkám žalované firmy jako neodporovatelná a právně účinná, bude to míti za důsledek jen, že exekuce zůstane bezvýslednou; zjistí-li se však přes to pro dlužníka Aloisa M-а podíl z této společenské podstaty, bude exekucí tou postižena jedině jeho majetnost. Nižádným způsobem nepřísluší však žalobkyni právo, brániti tomu, by žalovaná, používajíc tohoto jí čl. 126 obch. zák. zaručeného práva, nedomáhala se za účelem svého uspokojení rozloučení společnosti a její likvidace, jež v nutném důsledku toho nastane, a teprve při této likvidaci, která nemusí záležeti v naprostém výprodeji společenské podstaty, nadejde pro žalobkyni vhodná příležitost, by si na základě tvrzené společenské smlouvy ochránila své zájmy a nároky na společnou majetkovou podstatu, jak se o to zcela nevhodným způsobem pokouší nyní žalobou podle § 37 ex. ř.

Citace:

Č. 8491. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 509-511.