Čís. 8500.

Má-li postoupený dlužník pochybnosti o oznámeném mu postupu neb o plné moci oznámeného mu postupníkova zmocněnce, jest na něm, by si zjednal jasno nebo složil plnění k soudu, není však oprávněn nedbati postupu.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1928, Rv I 363/28.)
Žalobu o vydání akcií procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobci založili žalobní nárok na předpisech §§ 1395 a 1396 obč. zák., protože žalovaný, ač byl mu postup oznámen, plnil původnímu věřiteli, nikoliv jim. Žalovaný namítl v podstatě 1., že se postup nestal a, stal-li se, nebyl platným a účinným pro neurčitost předmětu, 2. že podle notifikace měl Dr. Ch. plnou moc disponovati »hodnotou« akcií, nikoliv akciemi in natura a že nevykázal zvláštní plnou moc podle § 1008 obč. zák. jako společný zmocněnec obou postupníků, posléz 3., že žalovaný měl plniti efektivně u Pozemkového úřadu pro Josefa Č-a a že to také učinil. K čís. 1. Že se postup stal, zjistil odvolací soud. Zjištění tomu nelze odporovati. Již z notifikačních dopisů ze dne 30. dubna 1925 mohl žalovaný při poctivém výkladu úmyslu stran (§ 914 obč. zák.) seznati, že předmětem postupu jest názor Č-ův proti němu na vydání akcií a že se mluví o »hodnotě« rovnající se 9 000 Kč a o hodnotě převyšující hodnotu 9 000 Kč, jen za účelem označení poměru, v jakém mají oba postupníci býti súčastněni na nároku na vydání 25 akcií. Ale, i když měl žalovaný pochybnosti a když následkem toho žádal svým právním zástupcem od Č-a vysvětlení, dostalo se mu ho v dopisu Dr. Ch-a ze dne 22. května 1926, ve kterém se výslovně mluví o »záležitosti postupu nároku na dodání 25 kusů akcií«. Nemohl tedy nadále již býti v pochybnosti, že Č. postoupil žalobcům celý svůj nárok na efektivní dodání 25 kusů akcií. V jakém poměru měli míti podíl na tomto nároku oba postupníci, bylo věcí postupitele a postupníků, nikoli věcí postoupeného dlužníka, který měl po notifikaci plniti, co byl dlužen, nikoli již původnímu věřiteli Č-ovi, nýbrž věřitelům novým, nynějším žalobcům (§ 1396 obč. zák.). Dovolatel k tomu namítá, že prý nevěděl, jakým způsobem by měl efektivně dodati jednomu postupníku hodnotu rovnající se 9 000 Kč nominale a druhému hodnotu převyšující 9 000 Kč, nebo kolik akcií by měl vydati tomu a kolik onomu. I kdyby byl nevěděl, nebylo by to pro něho důvodem, by postup jemu oznámený prostě ignoroval, nýbrž bylo by to pro něho důvodem, by si v té věci zjednal jasno a v nejzazším případě, by složil plnění k soudu podle § 1425 obč. zák. Ale úkol ten mu byl podstatně ulehčen, když mu byl v notifikačních dopisech ze dne 30. dubna 1926 a pak zase v dopise ze dne 22. května 1926 oznámen společný zmocněnec Dr. Ch., který — jak se v dopisech praví — byl zmocněn přijati plnění podle § 1008 obč. zák. a rozděliti je mezi súčastněné podle postupu. Tím přecházíme k další námitce k čís. 2., že Dr. Ch. nevykázal plné moci podle § 1008 obč. zák., t. j. písemné plné moci. Dovolatel praví, že by to vedlo k nehorázným důsledkům, kdyby postoupený dlužník musil plniti postupníku i tenkráte, kdyby obdržel oznámení o postupu od osoby k tomu neoprávněné a kdyby oznámení postupu bylo zcela nevěrohodné. Pokud jde především o oznámení postupu, vyslovil nejvyšší soud již opětovně, že podle §§ 1395 a 1396 obč. zák. nezáleží na tom, zda byl postup dlužníku formálně oznámen, nýbrž jen na tom, zda nabyl bezpečné vědomosti o postupu, neboť zákon chrání jen bezelstnost postoupeného dlužníka a té tu již není, obdržel-li dlužník o postupu spolehlivou zprávu, ať tato pochází od postupitele, od postupníka neb od třetí osoby. Jest ovšem právem i povinností postoupeného dlužníka, by zkoumal spolehlivost zprávy, a totéž platí o zkoumání plné moci označeného plnomocníka. V souzeném případě měla se věc tak, že oznámil žalovanému a) Dr. Ch., že jeho klient Josef Č. postoupil firmě Ignác S. z nároku na vydání akcií hodnotu rovnající se 9 000 Kč a že jest od této firmy zmocněn podle § 1008 obč. zák. tuto hodnotu přijati; b) Dr. Č., že jemu postoupil Josef Č. ze svého nároku hodnotu převyšující hodnotu 9 000 Kč a že jest Dr. Ch. za něho zmocněn podle § 1008 obč. zák., by tuto hodnotu přijal. Podle toho oznámil dlužníkovi postup ad a) právní zástupce postupitelův, ad b) jeden z postupníků. Ad a) Že byl Josef Č. klientem Dr. Ch-a, věděl žalovaný velmi dobře z dřívějšího sporu, kde byl rovněž žalovaným a kde byl právě odsouzen k vydání a dodání akcií. Ale nehledíc k tomu, poslal žalovaný svým právním zástupcem dopis se žádostí o vysvětlení ze dne 19. května 1926 přímo Josefu Č-ovi, postupiteli, ale obdržel zase odpověď od Dr. Ch-a ze dne 22. května 1926, ve které tento sděluje »z příkazu pana Josefa Č-a« a s poukazem na oznámený již postup, že jest zmocněn plnění převzíti. Již z tohoto průběhu musil žalovaný při dobré vůli viděti, že Č. odevzdal dopis ze dne 19. května 1926 Dr. Ch-ovi a že mu dal příkaz k odpovědi. Ad b) V tomto případě sám postupník Dr. Č. oznámil žalovanému postup i zmocnění Dr. Ch-a, oznámil tedy zmocnitel jméno svého zmocněnce, což dovolatel marně popírá, když to tak v dopise ze dne 30. dubna 1926 skutečně stojí. Šla-li opatrnost žalovaného tak daleko, že mu vše to ještě nestačilo k přesvědčení o uskutečněném postupu a o zmocnění Dr. Ch-a, bylo jeho povinností, by se dotazem u postupitele a postupníků ujistil, zda se opravdu postup stal a zda opravdu byl Dr. Ch. podle § 1008 obč. zák. zmocněn přijati plnění. Nikterak však případné pochybnosti neopravňovaly žalovaného, by oznámený postup a oznámené zmocnění prostě ignoroval a plnil původnímu věřiteli, dav Pozemkovému ústavu příkaz, by koupil pro Josefa Č-a 25 akcií.

Citace:

Č. 8500. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 526-528.