Čís. 8509.

Ručení za škodu z provozu silostrojů (zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.).
S hlediska § 1 (3) zák. autom. se vyžaduje, by byl automobil přenechán na určitou dobu nebo až na další opatření do úplné disposice někoho jiného na základě pevného smluvního poměru, podle něhož podnikatel přejímá i užitky i nebezpečí. Tomu není tak, byla-li sjednána cena za přenechání auta podle počtu cestujících.
Prasknutí pneumatiky jest příhodou, jež tkví v povaze automobilu, v jeho zvláštním způsobu a v nedostatku jeho činnosti ve smyslu § 2 aut. zák.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1928, Rv I 919/28.)
Žalobce byl dopravován na nákladním automobilu, náležejícím Josefu K-ovi a řízeném Josefem H-em. Za jízdy praskla pneumatika, automobil dostal smyk, převrhl se a žalobce byl poraněn. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu jen proti Josefu H-ovi, nikoliv i proti Josefu K-ovi. Odvolací soud nevyhověl odvolání Josefa H-a, k odvolání žalobce uznal žalobní nárok po právu i proti Josefu K-ovi. Důvody: Žalovaný Josef K. bránil se tím: 1. že dne 4. září 1926 uzavřel smlouvu s Josefem B-em, že přenechá B-ovi nákladní automobil pro jízdu na trh z K. do Ž. a zpět na den 6. září 1926 na jeho vlastní účet a nebezpečenství, začež prý mu Josef B. zaplatil smluvených 800 Kč, a že s B-em výslovně smluvil, že mu automobil přenechá k dopravě zboží, nikoli však osob, a že, kdyby si na automobil někdo sedl, za jeho bezpečnost neručí; 2. že škodná událost nastala vinou žalobce, který na zpáteční cestě ze Ž. do K. usnul, při nehodě na pneumatice s auta včas neseskočil, a ani se pevně nedržel, by nespadl. Soud prvé stolice dospěl k právnímu závěru, že podnikatelem jízdy na trh do Ž. dne 5. září 1926 nebyl vlastník automobilu Josef Κ., nýbrž Josef B. Z toho dovodil, že podle § 1 (3) autom. zák. není za úraz žalobcův zodpovědným žalovaný Josef K. Avšak neprávem, neboť soud prvé stolice vzal za zjištěny skutečnosti, z nichž plyne pravý opak. V odůvodnění rozsudku se výslovně uvádí, že soud prvé stolice vzal na základě nepřísežného seznání žalobce za zjištěno, že se ho před trhem v Ž. ptal žalovaný Josef Κ., zda žalobce pojede a kolik osob, že poplatek nebyl při tom ještě smluven, dále, že na trhu v Ž. přišel k němu Josef K. a sdělil mu, že mu musí žalobce zaplatiti 120 Kč, kteréž mu žalobce ihned zaplatil. Výpovědí svědků Arnošta R-a a Rudolfa L-а jest zjištěno, že uzavřel smlouvu dopravní také se žalovaným Josefem K-em a že mu onen zaplatil za dopravu zboží i osob 45 Kč a tento 120 Kč. Tím jest nad veškeru pochybnost zjištěna okolnost žalobcem tvrzená, že sjednal smlouvu o dopravě zboží a osob na trh do Ž. se žalovaným Josefem K-em. Soud odvolací béře toto zjištění soudu prvé stolice za základ svého rozhodnutí, poněvadž není ani výpověďmi svědků ani vývody odvolacími vyvráceno. Výpověď svědka Josefa K-a jest velice nespolehlivou, neboť svědek hned z počátku v tomto směru uvedl, že neví určitě, zda mu žalobce osobně »platil« za dopravu, ale, že je o tom pevně přesvědčen. Na to po dotazech vypověděl, že myslí, že ano, že myslí, že určitě, a že myslí, že mu platil žalobce u stánku. Nesejde na tom, že platili jiní tři neb čtyři trhovci za dopravu B-ovi. Žalovaný Josef K. netvrdil, že při jednání se žalobcem o dopravu řekl žalobci, že jedná jako zástupce neb plnomocník B-ův a proto jest zavázán smlouvou sám podle § 1017 obč. zák. Byl tudíž podle těchto zjištěných skutečností pravým smluvníkem žalobcovým žalovaný Josef K., nikoli Josef B., na kterého se K. zodpovědnost za úraz ve smyslu § 1 (3) aut. zák. snaží přesunouti. Důsledkem toho jest právní závěr, že za úraz žalobcův zodpovídá podle § 1 (1) a § 4 (1) aut. zák. žalovaný vlastník Josef K. a řídič automobilu Josef H. Pro právní posouzení věci jest nerozhodno, zda Josef K. předal a u politického úřadu a u berní správy ohlásil Josefa В-a za provozovatele dopravy a zda B. platil z provozu daň. Jest tudíž výtka neúplnosti řízení, záležející prý v tom, že prvý soud neučinil v této příčině navržené úřední dotazy, neopodstatněnou. K odvolání žalovaného Josefa H-a: Nesprávné právní posouzení spatřuje odvolatel v tom, že pneumatika na předním kole, která praskla, byla nová, úplně neporušená, že byla podle předpisů namontována a napumpována, že však se roztrhla následkem špatné vazby gumy s plátnem, za kterouž vadu podle § 2 (1) cit. zák. nelze prý činiti zodpovědný žalované. V té příčině lze poukázati na správné odůvodnění rozsudku soudu prvé stolice, že třetí důvod osvobození od povinnosti ručení za nehody platí jen pod tou další podmínkou, že se neručí za nehody, které byly přivoděny zvláštními nebezpečími pro silostroje a že za takové nebezpečí lze pokládati právě prasknutí pneumatiky. Ostatně nestačí námitka žalovaných, že byla pneumatika nová a že bylo s ní ujeto teprve 4 500 km, ač se prodatel zaručil za výkon 15 000 km, k osvobození žalovaných od zodpovědnosti za úraz žalobcův. Žalovaní doznali, že vůz vážil s nákladem asi 85 q, výpověďmi svědků jest zjištěno, že závozník žalovaného upozorňoval žalovaného Josefa K-a před odjezdem ze Ž. na to, že jedna guma na předním kole má bouli, a že šofér H-a volal na K-a: »Josef, máme na předním kole bouli«, že dal K. znamení, by H-a automobil zastavil, že ale odpověděl, že to nic není, že s tím dojedou. Kromě toho potvrdil svědek Bohumil R., že pneumatika na jednom kole automobilu byla prasklá, že se to mohlo státi najetím na ostrý předmět, a naopak, že neuznal druhou pneumatiku za havarii, poněvadž tento svědek konstatoval poškození vzniklé tím, že to bylo na málo nahuštěné pneumatice. Tím jest prokázáno, že žalovaní nešetřili náležité opatrnosti a péče při tak značném zatížení automobilu v zacházení s automobilovým vozidlem a že H-a mylně spoléhal na to, že dojede. Tím vyvrácena jest i námitka žalovaných, že škodná událost nastala vinou žalobce, který prý na zpáteční cestě do K. usnul a včas jako ostatní neseskočil, neboť nejedná se tu podle § 2 (1) aut. zák. o důvod, který by zbavoval žalované zodpovědnosti za úraz žalobcův.
Nejvyšší soud dovolání žalovaných nevyhověl.
Důvody:
Odvolací soud věc rozhodl správně. Podle § 1 (3) zák. aut. neručí majitel silostroje, byl-li v době škodné události jízdní silostroj někomu přenechán k provozu na jeho vlastní účet a nebezpečenství (podnikatel dopravy). Zákon předpokládá, že silostroj byl přenechán na určitou dobu, nebo až na další opatření, do úplné disposice někoho jiného na základě pevného smluvního poměru, podle něhož podnikatel přejímá i užitky a nebezpečí. (Srov. III. а IX. zprávu just. výb. posl. sněm. k 1. vládní předl. а k usnesení panské sněm. čís. 709.) Tomu v souzené věci tak nebylo. Bylo zjištěno, že si Josef B. od žalovaného Josefa K-a najímal automobil a vozil jím trhovce na výroční trhy, že s trhovci, kteří se chtěli jízdy súčastniti, vyjednával, že, sjednav s nimi jízdu, věděl, kolik jich bude a podle toho s K-em sjednával cenu za přenechání auta, počítaje, by mu zbyl nějaký zisk, že také k výročnímu trhu do Ž. dne 6. září 1926 měl od K-a nákladní automobil najatý za cenu určitou, že vybíral poplatek za jízdu a v případě, že by některý z trhovců byl peníze dal K-ovi, srážel si částky tomuto předané. Podle toho sjednána cena za přenechání auta podle počtu sůčastnivších se trhovců. Bylo-li tomu tak, nešlo vlastně o prostou, pevně smluvenou úplatu za přenechání auta, nýbrž o účast majitele auta na výtěžku jednotlivých jízd, a nelze právem tvrditi, že Josef B. byl podnikatelem na vlastní účet. Leč žalovaný Josef K. dokonce s autem i nakládal. Byloť zjištěno, že sám na dotaz Arnošta R-a, Rudolfa L-а a žalobce, zda je sveze nákladním autem do Ž., přisvědčil a že tito trhovci jemu za jízdu zaplatili, ba že žalovaný K. přišel na trhu v Ž. k žalobci, sdělil mu, že musí zaplatit 120 Kč a že žalobce mu peníz ten dal. Byť i Josef B. pak si srazil peníze Josefem K-em vybrané ze sjednané ceny, přece ze zjištěného postupu Josefa В-a a žalovaného Josefa K-a vysvítá, jak si toto převzetí provozu představovali, totiž tak, by byl provoz vykonáván v hospodářském zájmu obou. Na tom nemění nic okolnost, že žalovaný Josef K. prohlásil k Josefu B-ovi při prvém najmutí auta, že za případnou dopravu osob neručí, že trhovci věděli, že Josef K. odmítá ručení za dopravu osob a že bývali trhovci spolužalovaným Josefem H-em upozorňováni, že jest jízda nebezpečná. Vždyť i přímé úmluvy, jimiž mají předpisy zákona o ručení z provozu silostrojů na újmu poškozeného předem býti vyloučeny nebo obmezeny, jsou podle § 13 tohoto zákona naprosto neplatné a je tedy tím více neúčinné jednostranné odmítání zákonného ručení. Rozhodným jest v souzeném případě, že žalovaný Josef K. jest majitelem auta, že žalobcovo poranění bylo způsobeno provozováním tohoto auta, že se provoz v době úrazu děl za úplatek a také v hospodářském zájmu žalovaného Josefa K-a a že ve skutečnosti silostroj nebyl v době škodné události Josefu B-ovi výlučně přenechán k provozu na jeho vlastní účet a nebezpečenství po rozumu § 1 (3) aut. zák.
Správně také uznaly nižší soudy, že prasknutí pneumatiky jest příhodou, jež tkví v povaze silostroje, v jeho zvláštním způsobu a v nedostatku jeho činnosti ve smyslu § 2 aut. zák. (srov. VI. zprávu panské sněm. k 2. vlád. předl. aut. zák. čís. 2 1 příl. k těsnop. protok. XVIII. sese 1907). Je-li tomu tak, ručí žalovaní podle § 1 aut. zák. úplně, neboť, selhal i další vyviňovací důkaz, že žalobce spoluzavinil škodnou událost, neboť neměl podle zjištění nižších soudů účasti ani na tom, že pneumatika praskla, ani na tom, že se auto překotilo.

Citace:

Č. 8509. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 542-545.