Čís. 8428.

Zákon ze dne 23. června 1926, čís. 156 sb. z. а n., o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, říší Německé a německým státům.
Výplata měsíčního důchodu státem není »aktem« ve smyslu zák. čís. 156/26.
(Rozh, ze dne 2. listopadu 1928, Rv I 278/28.) — Čís. 8428 —
Právoplatným rozsudkem z roku 1911 byl uznán bývalý rakouský železniční erár povinným platiti žalobkyni, utrpěvší na dráze úraz, měsíční důchod 26 K 28 h. Po státním převratu vyplácel žalobkyni tento důchod československý železniční erár. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném vzhledem ke změněným hospodářským a měnovým poměrům placení měsíčního důchodu 800 Kč. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Z toho, že čsl. stát převzal majetek bývalého c. k. eráru ve svém území s platností od 28. října 1918, mezi ním i inventář a aktiva rakouského železničního eráru, nelze ještě dovozovati, že převzal také závazky bývalého státu z provozu železnice, a nelze důvodně tvrditi, že nepřevzetí závazků těch příčilo by se dobrým mravům. Čsl. erár vznikl suverénním aktem nově se utvořivšího státu. Čsl. železniční erár není právním nástupcem bývalého c. k. železničního eráru ve smyslu práva soukromého, tedy ani podle § 1409 obč. zák. Již v nařízení ze dne 4. června 1919, čís. 313 sb. z. a n. (§ 21) odmítl čsl. stát jakékoliv právní nástupnictví a závazky bývalého c. k. eráru. Za závazky bývalého Rakouska ručí jen potud, pokud mu to bylo uloženo mírovou smlouvou St. Germainskou, pak podle zákona ze dne 23. června 1926, čís. 156 sb. z. a n., pokud závazky takové vzal na sebe výslovně zákony a jinými akty. Závazky toho druhu, o jaký tu jde, nebyly čsl. státu uloženy mírovou smlouvou, a žalobkyně neprokázala, že čsl. stát zákonem, smlouvou nebo jiným aktem vzal na sebe výslovně plnění závazků toho druhu. Jest zajisté správné, jak tvrdí odvolatelka, že placení dosavadního důchodu i po převratu nestalo se jen z nedopatření neb nevědomky. Nejsou však správné vývody, že v placení tom spočívá výslovné převzetí právního závazku a že proto i nárok na zvýšení důchodu proti čsl. železničnímu eráru jest odůvodněn. Důvodová zpráva vládního návrhu zákona (tisk čís. 68) uvádí výslovně, jaké to byly pohnutky a úvahy, jež vedly k tomu, že v jednotlivých oborech státní správy byly buď definitivně nebo prozatímně zařízeny platby, jež právně stihaly bývalý stát, byly to vnitrostátní důvody sociální, humánní, hospodářské a ohledy slušnosti. Než i v tom případě, kdyby se mohlo míti za to, že čsl. železniční erár, platě i po převratu dosavadní důchod, převzal tím právní závazek k jeho dalšímu placení, nebyl by proti němu odůvodněn nárok na zvýšení důchodu, poněvadž by šlo o dobrovolné převzetí závazku určité výše (§ 915 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zákonem čís. 156/26 nebyly dotčeny zákony a akty, kterými československý stát vzal výslovně na sebe splnění závazků uvedených v odst. (1) tohoto zákona (srv. § 4). Není zákona, jímž byl by žalovaný stát vzal na se splnění sporného závazku. Dosavadní výplata měsíčního důchodu 26 Kč 28 h není aktem ve smyslu § 4. Zákonodárce měl tímto předpisem na mysli jen projevy a jednání učiněné s vědomím důležitosti věci a sledující přímo účel převzíti závazek. Též požadavek výslovnosti — Čís. 8428 —
jest důkazem úmyslu zákonodárcova, že jednání nebo projevy dály se ve formě přizpůsobené důležitosti věci, by nemohly vzniknouti pochybnosti o jiném úmyslu jednajícího nebo projevujícího orgánu státního. Srv. rozh. čís. 7984 sb. n. s. Dosavadní výplata důchodu může býti proto pokládána jen za konkludentní čin, jenž nezaložil převzetí rozsudečného závazku vzniklého proti bývalému státu rakouskému žalovaným státem.

Citace:

č. 8428. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 400-402.