Čís. 8418.Odklad exekuce.Odkladu exekuce na základě konečného usnesení ve sporu z rušené držby, nemůže se domáhati dlužník proto, že podal vlastnickou žalobu.(Rozh. ze dne 27. října 1928, R II 323/28.)Na základě konečného usnesení ve sporu z rušené držby byla vedena exekuce vnuceným odstraněním kamenů a úpravou pozemku a hranic. Dlužník navrhl odklad exekuce z důvodu, že podal vlastnickou žalobu. Soud prvé stolice odklad exekuce povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Odklad exekuce lze dovoditi jen z důvodů vypočtených výčetmo v exekučním řádu. V projednávaném případě jest exekučním titulem konečné usnesení podle žaloby pro rušenou držbu. Žaloba taková směřuje již podle své povahy k tomu, by byl chráněn poslední faktický stav, konečným usnesením a exekucí má podle účelu řízení býti docíleno, by se žalující strana co nejrychleji opět dostala v držbu sporné části pozemku. Tím, že povinný po pravoplatném rozhodnutí o této žalobě podal vlastnickou žalobu, není odůvodněn odklad výkonu nálezu o rušené držbě, nemá-li řízení o rušení držby pozbýti svého účelu. Jeho účelem jest, zjistiti a uskutečniti stav prozatimní, dokud nebude petitorním sporem zjištěno silnější právo od- — Čís. 8418 —půrce. Vlastnická žaloba není důvodem k odložení exekuce podle § 42 ex. ř. První soud proto neprávem odklad exekuce povolil, pročež v tomto ohledu napadené usnesení bylo změněno. Ježto však první soud dosud o tom nerozhodl, zda exekučnímu návrhu podle § 353 ex. ř. vůbec může býti vyhověno, bylo prvnímu soudu uloženo, by nyní o něm rozhodoval a na obsahu tohoto rozhodnutí bude záviseti, zda vymáhající strana má nárok na rekursní útraty (§§ 52 c. ř. s., 74, 78 ex. ř.).Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Rekursní soud správně uvedl, že důvody, ze kterých lze odložiti exekuci, jsou v § 42 ex. ř. uvedeny výčetmo, jak již dovoděno v rozhodnutí čís. 4974 sb. n. s. Dlužník domáhá se odkladu exekuce na základě konečného usnesení z důvodu, že podal vlastnickou žalobu. Ale tím není dán žádný z případů v § 42 ex. ř. uvedených, zejména na případ čís. 1 nebo 5. Rozsudkem žalobě vlastnické vyhovujícím nevyslovuje se neplatnost, bezúčinnost nebo zrušení konečného usnesení ve sporu o rušenou držbu, aniž bezúčinnost exekuce vedené na základě konečného usnesení před ukončením vlastnického sporu. Věc má se takto: S jedné strany nemá žaloba vlastnická za účel zvrátiti zásady §§ 19 a 339 obč. zák., zásadu zákazu svépomoci, s druhé strany konečné usnesení má právě ten účel, upraviti držbu až do rozhodnutí o právu samém a chrániti poslední držbu až do této doby; právní ústav zákazu svépomoci a ochrany poslední držby by byl, jak již rekursní soud případně uvádí, úplně obrácen na rub, kdyby mělo býti osobě, která se svého času dopustila svémocného jednání, propůjčeno právo, by se domáhala odkladu exekuce na základě pouhé skutečnosti, že strana povinná podá vlastnickou žalobu za trvání exekuce, která má odčiniti následky svémocného jednání. Potřebuje-li stěžovatel, jak uvádí v dovolacím rekursu, ochranu v tom směru, aby mohl v petitorním sporu úspěšně provésti znalecký důkaz, není mu bráněno, aby zažádal včas o zajištění důkazu tohoto dle § 384 a násl. c. s. ř.