Čís. 8390.

Uschování zabavených předmětů není zvláštním exekučním prostředkem exekuce na movitosti aniž podmínkou platnosti zabavení. Jest jen úkonem ochranným, jenž se povoluje k zvláštnímu návrhu vymáhajícího věřitele. Do usnesení, jímž bylo povoleno uschování zabavených předmětů, není rekurs přípustným (§ 289 ex. ř.). Tím, že soud exekuci povolující nevyhověl návrhu na uschování zabavených svršků, není exekučnímu soudu zabráněno, by k novému návrhu vymáhajícího věřitele uschování nepovolil.
(Rozh. ze dne 19. října 1928, R I 758/28.)
Obchodní soud povolil exekuci zájmem a uschováním svršků, avšak napotomním usnesením ze dne 17. dubna 1928 povolil exekuci jen zabavením, nikoliv i uschováním svršků, o čemž zpravil exekuční soud. Exekuční soud nařídil uschování zabavených svršků. Rekurs do tohoto usnesení rekursní soud odmítl. Důvody: Neprávem poukazují stěžovatelé na usnesení obchodního soudu v Praze ze dne 17. dubna 1928, vyvozujíce z něho, že byl tímto usnesením exekuční soud vázán a neměl povoliti uschování zabavených věcí, neboť návrh na uschování může býti podán přímo u exekučního soudu, tento rozhoduje o něm zcela samostatně a může uschování povoliti i při exekuci k zajištění (min. nař. ze dne 3. prosince 1897, čís. 25801, čís. 44). Ježto však podle § 289 ex. ř. není přípustným rekurs do usnesení, kterým bylo nařízeno, by byly uschovány zabavené předměty, bylo rekurs jako nepřípustný odmítnouti, když již prvý soud tak neučinil (§ 523 c. ř. s. a § 78 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Uschování zabavených předmětů není zvláštním exekučním prostředkem mobilární exekuce (§ 249 ex. ř. opakem), aniž podmínkou platnosti zabavení. Jest jen úkonem ochranným, který se povoluje — Čís. 8390 —
k zvláštnímu návrhu vymáhajícího věřitele. Příslušným, povoliti uschování, jest soud exekuci povolující, je-li zároveň soudem exekučním, jinak jen do doby, dokud dožádání o výkon exekuce u jiného soudu (exekučního) nebylo vypraveno. Po té jest příslušným jen soud exekuční. V tomto případě povolil obchodní soud v Praze jako soud exekuci povolující usnesením ze dne 3. dubna 1928 kromě zájmu také uschování zabavených věcí, avšak usnesením ze 17. dubna 1928 doplnil, správně opravil původní usnesení v ten rozum, že se povoluje exekuce jen zabavením svršků, nikoli také uschováním, o čemž byl zpraven soud exekuční. Vymáhající věřitelka na to zvláštním návrhem po výkonu zájmu zažádala o povolení uschování zabavených svršků přímo u soudu exekučního, tedy u soudu toho času k povolení uschování jedině příslušného. Povolil-li tedy tento soud uschování, jest rekurs ve smyslu § 289 ex. ř. vyloučen a právem jej rekursní soud jako nepřípustný odmítl (§§ 523 c. ř. s. a 78 ex. ř.), nepustiv se do řešení otázky, zda návrhu na povolení uschování bylo vyhověno právem a zda měla býti aspoň vymáhající věřitelce uložena jistota.

Citace:

č. 8390. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 337-338.