Čís. 8380.

Pokud stavební dvůr neslouží výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku ve smyslu zákona o přímých daních osobních.
(Rozh. ze dne 18. října 1928, R I 746/28.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, nepřiznal soud prvé stolice přednostní pořadí pohledávce okresní nemocenské pokladny na zadrželé příspěvky. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stížnost okresní nemocenské pojišťovny obrací se proti tomu, že k její pohledávce nebylo přihlíženo, poněvadž prvý soud má za to, že přihlášené pohledávce nepřísluší přednostní zástavní právo, na které si činí nárok. Podle § 173 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. požívá pojistné s příslušenstvím přednostního práva nedoplatků daní a veřejných dávek v řízení exekučním, konkursním a vyrovnacím. Věcné ručení jest založeno ve prospěch výdělkové daně ve smyslu § 265 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n., kteréžto ručení by zde přicházelo v úvahu k posuzování tohoto přednostního práva. Podle dřívějšího zákonodárství bylo zapotřebí, by nemovitost, na které se požaduje zástavní právo, byla výlučně a nebo převážně věnována podniku а k tomu schválně zařízena. Nyní požívá zástavního práva na nemovitostech sloužících výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku dani podrobeného a patřícího majiteli těchto nemovitostí. V odhadním protokolu jest ovšem uvedeno, že vložka — Čís. 8380 —
čís. 1236 jest stavebním dvorem firmy G. Při rozvrhovém roku bylo toto udání odhadním komisařem doplněno tak, že veškeré kolny v této vložce jsou používány firmou »F.« a že v době odhadu v kolně byly součástky lešení a to bezcenné, jako stará prkna. Jiného zařízení na parcele nebylo. Prvý soud z toho podle názoru rekursního soudu právem odvozoval, že nemovitost k provozování živnosti schválně není zařízena a že ani v době odhadu nesloužila provozování výdělečného podniku. Pro nedostatek těchto předpokladů nemohla však býti přihlášená pohledávka přikázána v přednostním pořadí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka nenapadá právní názor rekursního soudu, že podle § 173 zák. ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. požívají nedoplatky pojistných příspěvků k okresní nemocenské pokladně přednostního práva jen s omezením § 265 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n., ale vytýká, že jest nesprávným mínění, že nemovitost, o niž jde, k provozování živnosti není zvlášť zařízena a že ani v době odhadu nesloužila k provozování výdělečného podniku. Než výtka tato není důvodná již vzhledem k tomu, co při rozvrhovém roku ohledně vložky čís. 1236 bylo uvedeno odhadním komisařem, že totiž veškeré kolny jsou používány firmou a že v době odhadu v kolně byly jen součástky lešení a to bezcenné, jako stará prkna, a že jiného zařízení na parcele nebylo. Usuzovaly-li z toho nižší soudy, že pozemek nesloužil výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku, dlužno s tímto jejich názorem souhlasiti, třebas šlo o stavební dvůr, to tím spíše, ana stěžovatelka ve svých přihláškách ani netvrdila okolnosti svědčící o opaku (§§ 210, 214 ex. ř.). Že firma H. jiného stavebního dvoru nemá, jest nedovolenou novotou, a že parcela, o niž jde, této firmě sloužila k účelům výdělkovým, jest nerozhodno, pokud nebylo tvrzeno a dokázáno nebo patrno ze spisů (§ 210 ex. ř.), že provozování výdělečného podniku sloužila výlučně nebo převážně. Okolnost, že podle § 170 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. ručí za pojistné spolupodnikatelé, a dílčí podnikatelé společně a nedílně, nepadá zde na váhu, neboť nejde o toto ručení, nýbrž o přednostní právo uplatňované stěžovatelkou.

Citace:

č. 8380. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 321-322.