Čís. 8453.

Při žalobách, pro něž jest příslušným exekuční soud podle § 17, druhý odstavec, ex. ř. vystupuje místní příslušnost proti všeobecným zásadám o věcné příslušnosti do té míry v popředí, že zatlačuje věcnou příslušnost úplně do pozadí. Ustanovení § 45, prvý odstavec, j. n. nelze tu použíti.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1928, R I 792/28.)
Žalobu o výmaz vnuceného zástavního práva zadal žalobce na krajském soudě. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud usnesením ze dne 10. dubna 1928 zamítl námitku věcné nepříslušnosti, maje za to, že tu nejde o žalobu podle § 17 ex. ř., pro níž by byl výlučně příslušným exekuční soud. Rekurs do tohoto usnesení rekursní soud odmítl jako nepřípustný vzhledem k § 45 j. n. Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že přijal k rozhodnutí (dovolací) rekurs do usnesení rekursního soudu ze dne 10. dubna 1928.
Důvody:
Neprávem odmítl rekursní soud rekurs jako nepřípustný, neboť důvod, že jde o případ § 45 j. n., neobstojí. Podle tohoto ustanovení nemůže sice býti napadeno rozhodnutí sborového soudu prvé stolice o jeho věcné příslušnosti proto, že pro právní věc jest odůvodněna příslušnost některého jiného sborového neb okresního soudu. Jest přisvědčiti rekursnímu soudu, že tímto ustanovením jsou dotčena i rozhodnutí sborového soudu druhé stolice, kterými bylo vysloveno změnou usnesení prvého soudu, že sborový soud prvé stolice jest k rozhodování věcně příslušným. Než pro spory za řízení exekučního a z něho vzniklé, jest výlučně příslušným exekuční soud podle § 17 a 51 ex. ř., při čemž úmysl zákona, aby všechny spory exekuce se týkající byly soustředěny u soudu exekučního, zřejmě působí, že věcná a místní příslušnost tak úzce jsou spolu spjaty, že místní příslušnost proti všeobecným zásadám o příslušnosti věcné vystupuje v popředí tak, že zatlačuje věcnou příslušnost úplně do pozadí, činíc soud příslušným bez ohledu na ustanovení o věcné příslušnosti (srovnej rozh. sb. čís. 6280). Nelze tu proto užíti předpisu § 45 prvý odstavec j. n., rekursu bylo vyhověti a uznati, jak se stalo.

Citace:

Č. 8453. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 443-443.