Čís. 8426.Žaloba podle § 823, prvá věta, obč. zák. není přípustná proti odkazovníku. Lze ho postihovati jen žalobou jednotlivou, ať již žalobou podle § 823, druhá věta, obč. zák. anebo žalobou jiného druhu, najmě i žalobou z obohacení.(Rozh. ze dne 2. listopadu 1928, Rv I 1644/27.)Žalobě o vrácení odkazu procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně, mimo jiné z těchtodůvodů:Žalobkyně domáhá se na žalované vrácení odkazu, jehož tato nabyla na základě písemné závěti ze dne 21. března 1923 jako odkazovnice z pozůstalosti po Konrádu N-ovi, manželu žalobkyně, dne 15. května 1923 zemřelém. Své oprávnění k tomuto nároku odůvodňuje žalobkyně, jak ze žaloby zřejmo, že o sobě tvrdí, že jí náleží pozůstalost, jelikož při jejím projednávání a odevzdávání na základě uvedené písemné závěti nebylo dbáno toho, že mezi žalobkyní a zůstavitelem byly dne 22. září 1925 uzavřeny svatební smlouvy dosud neodvolané, obsahující smlouvu dědickou, kterou se manželé ustanovili vzájemně dědici. Opírá tudíž žalobkyně své oprávnění k uplatnění žalobního nároku zřejmě o silnější dědické právo než bylo ze závěti, které bylo podkladem projednání pozůstalosti. Z toho, co uvedeno, jest zřejmo, že nejde o dědickou žalobu podle § 823 věty první obč. zák. Tato jest podle zákona přípustná proti právnímu držiteli pozůstalosti, jemuž byla pozůstalost odevzdána nebo jeho dědici nebo kupiteli pozůstalosti nebo proti státu, jemuž připadla jako odúmrť nebo proti zvítězivšímu dědickému žalobci. — Čís. 8426 —Není však přípustná, jak je tomu i v tomto případě, proti odkazovníku, který drží věc patřivší zůstaviteli, jen z titulu singulárního a neosobuje si vlastnost dědice (Krainz-Ehrenzweig, Erbrecht str. 578, Stubenrauch str. 1012 a rozhodnutí vídeňského nejvyššího soudu Gl. U. n. ř. 4122). Odkazovníka lze postihnouti jen žalobou jednotlivou, jak se v tom shoduje nauka, ať již jde o žalobu vlastnickou podle § 823 druhá věta obč. zák. nebo žalobu jiného druhu, tedy i žalobu z obohacení, jakou podala žalobkyně (Krainz-Ehrenzweig tamtéž str. 578 a Stubenrauch str. 1012).