Čís. 8589.

Byly-li stroje uvedeny ve spojení s budovou osobou, jež není vlastníkem nemovitosti a jež nabyla strojů s výhradou vlastnického práva, nejsou stroje, třebas byly přimontovány k betonovému podkladu, příslušenstvím nemovitosti a nezaniká tím vlastnické právo osoby, jež s výhradou vlastnictví odevzdala koupené stroje kupiteli do užívání před zaplacením kupní ceny, třebaže nebylo v pozemkové knize poznamenáno, že stroje jsou vlastnictvím někoho jiného.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1928, Rv II 244/28.)
Žalující Družstvo k nákupu strojů domáhalo se na vymáhajícím věřiteli, by byla zrušena exekuce vedená žalovaným proti Janu K-ovi na — Čís. 8589 —
1664
stroj, jejž prý žalující družstvo zakoupilo pro svého člena Jana K-a a přenechalo mu ho s výhradou vlastnického práva až do úplného zaplacení poskytnutého úvěru. Stroj byl spojen s nemovitostí, náležející manželce dlužníkové. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolatel spatřuje nesprávné právní posouzení jen v tom, že prvý soudce nechal nepovšimnutým, že nutně a od prvopočátku musí věc vedlejší, která se má státi příslušenstvím věci hlavní, patřiti vlastnicky vlastníku věci hlavní. Avšak tomuto právnímu názoru odvolatele nelze přisvědčiti. Z motivů k § 297 a) obč. zák. jde jasně na jevo, že vnější skutečnost, spojení strojů a nemovitost, odůvodňuje potřebu ochrany veřejné víry, že jde o příslušenství nemovitosti, a že výhrada vlastnictví, pokud není v pozemkové knize poznamenána, proti této veřejné víře nemá účinku. Následkem toho zaniká opomenutím poznámky vyhražené vlastnictví prodávajícího, předměty příslušenstvím se stavší přecházejí do vlastnictví toho, kdo je vlastníkem nemovitosti jako hlavní věci. Z toho vysvítá, že názor odvolatelův, že vlastník hlavní věci musí býti vlastníkem věci vedlejší již před spojením s věcí hlavní, jest v rozporu s doslovem a s účelem § 297 a) obč. zák. Při tomto právním názoru není třeba zjišťovati, kdo byl vlastníkem strojů před jich spojením s nemovitosti, takže odvolací důvod kusosti řízení není opodstatněn.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Soudy nižších stolic neposoudily věc po právní stránce správně. Jde o stroje, které byly jako samostatné movité věci zabaveny pro pohledávku žalované strany za Janem K-ou. Kdežto žalující strana, uplatňujíc výhradu vlastnictví, odporuje této exekuci podle § 37 ex. ř., tvrdí žalovaná strana, že stroje ty jsou příslušenstvím nemovitosti Apolonie K-ové, dlužníkovy manželky. Podkladem žaloby podle § 37 ex. ř. jest v tomto případě vlastnictví žalující strany k zabaveným strojům a jest se proto především obírati otázkou, zda se stroje stanou podle § 294 a násl. obč. zák. příslušenstvím nemovitostí, uvedla-li je ve spojení s nemovitostí osoba různá od vlastníka nemovitosti, či zda a za jakých podmínek mohou býti stroje i na dále vlastnictvím osoby různé od vlastníka nemovitosti. Otázkou touto obíral se dovolací soud v četných rozhodnutích, zejména v rozhodnutí čís. 7769 sb. n. s. Podmínkou, by se stroje staly příslušenstvím nemovitosti, jest kromě jiného podle § 297 obč. zák., by vlastník nemovitosti určil stroje k stálému prospěchu nemovitosti. Jsou-li tedy stroje uvedeny ve spojení s budovou osobou, jež není vlastníkem nemovitosti a která nabyla strojů s výhradou práva vlastnického, nepokládají se tyto stroje, třebaže byly přimontovány k betonovému podkladu, za příslušenství nemovitosti a nezaniká tím vlastnické právo osoby, která s výhradou vlastnictví odevzdala koupené stroje kupiteli do užívání před zaplacením kupní ceny, i když nebylo — Čís. 8590 —
1665
v pozemkové knize poznamenáno, že stroje jsou vlastnictvím někoho jiného. O tom, jak se nabývá vlastnictví k cizí věci, nepojednávají §§ 294 a násl. obč. zák., nýbrž §§ 414 a násl. obč. zák. Soud prvé stolice snaží se dovoditi, že je tu celá řada konkludentních činů svědčících tomu, že vlastnice Apolonie K-ová určila stroje k trvalému užívání při své nemovitosti prostřednictvím svého muže, a poukazuje především na to, že podle druhého odstavce prohlášení bez data praví Apolonie K-ová: »Dílnu ponechávám prostě svému muži k disposici.« Než soud prvé stolice nepřihlíží k tomu, že v prvém odstavci této listiny Apolonie K-ová »vědomě prohlašuje, že nepovažuje a nikdy nepovažovala stroj za příslušenství své nemovitosti a dobře ví, že stroj jest jejímu muži Janu K-ovi propůjčen s výhradou vlastnického práva podle stanov a umístěné tabulky na stroji atd. Z tohoto celého obsahu prohlášení nelze použitím §§ 863 a 914 obč. zák. dospěti k výkladu, k němuž dospívá soud prvé stolice, vytrhnuv z celého obsahu jen jeho druhý odstavec. Podotýká se, že v prvé stolici nebyli slyšeni svědkové a že první soud vykládá smysl listiny jen na základě jejího obsahu. Závěry, k nimž prvý soud takto dochází, nejsou skutkovým zjištěním, jímž by byl dovolací soud dle § 503 a 504 c. ř. s. vázán, nýbrž pouhým právním posuzováním věci, při němž dovolací soud není vázán názory a závěry soudů nižších stolic. Ani tím o sobě, že Jan K. určil stroje k tomu, by byly trvale používány při jeho truhlářské dílně, nestaly se stroje příslušenstvím nemovitosti patřící jeho manželce. Ani to, že se Apolonie K-ová neohradila proti umístění strojů v dílně, není podle § 863 obč. zák. okolností svědčící o vůli nabýti vlastnictví ke strojům a učiniti je příslušenstvím věci hlavní. Totéž platí o okolnosti, že nedošlo k poznámce podle § 297 a) obč. zák. Výkladem listin nelze tudíž dospěti k závěru, že žalující straně nepřísluší právo vlastnické k zabaveným strojům, naopak by z nich plynul opačný závěr. Buďtež proto probrána tvrzení strany žalující, že přenechala K-ovi stroj ve smyslu svých stanov s výhradou práva vlastnického až do úplného zaplacení poskytnutého úvěru a že Jan K. pověsil na stroj tabulku, vyznačující vlastnictví družstva, což oznámil žalující straně dopisem ze dne 5. srpna 1924, a tvrzení žalované záložny, že není správné, že K. nezaplatil kupní cenu, — o těchto tvrzeních buďtež provedeny nabídnuté důkazy a učiněna skutková zjištění.

Citace:

č. 8589. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 691-693.