Čís. 8481.

Jde o smlouvu svého druhu, bylo-li poskytnuto trvalé zaměstnání způsobem mezi stranami umluvené náhrady škody. Takový závazek nemůže býti zrušen jednostranným projevem toho, kdo práci poskytuje, jen z toho důvodu, že pracovník porušil smlouvu.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1928, Rv I 705/28.)
Podle dohody ze dne 23. ledna 1927 zavázal se žalovaný majitel velkostatku, poskytnouti žalobci zaměstnání náhradou za škodu, způsobenou žalobci neuskutečněním kupní smlouvy. Byv správcem žalovaného propuštěn, domáhal se žalobce na žalovaném, by bylo určeno, že ještě trvá smluvní poměr, založený mezi žalobcem a žalovaným dohodou ze dne 23. ledna 1927, kterou se správa velkostatku zavázala poskytnouti žalobci na statku zaměstnání a práci, a to pokud bude zednická práce, tuto práci zednickou, takže budou zednické, na statku potřebné práce zadávány v prvé řadě žalobci, pokud je bude moci vykonávati, a teprve kdyby jich nechtěl, nebo nemohl vykonávati, že bude zaměstnáván jiný zedník, a pokud zednické práce nebudou, že bude žalobce přibírán na jinou práci, na statku potřebnou, a že jest žalobce povinen přidělené mu práce konati řádně za běžnou mzdu, žalovaný jest povinen to uznati a zaměstnávati žalobce dále, jak uvedeno. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Sporná věc nebyla posouzena v napadeném rozsudku po právní stránce správně. Odvolací soud usuzuje, že dohodu stran ze dne 23. ledna 1927, podle které se žalovaný z důvodu náhrady škody zavázal poskytnouti žalobci trvalé zaměstnání, jest vykládati v ten způsob, že, pokud jest její podstatnou a nerozlučnou součástí námezdní smlouva, platí pro rozvázání této trvalé smlouvy služební nebo pracovní všeobecné předpisy zákona o zrušení trvalé smlouvy služební, že tedy žalovaný nemůže sice smlouvu zrušiti pouhou libovolnou výpovědí, že však nelze vyloučiti zrušení z důvodů, z kterých i jiný zaměstnanec trvale do služby přijatý může býti propuštěn. Dovolací soud nemůže tento výklad schváliti. Podle § 914 obč. zák. nesluší při výkladu smluv lpěti na slovním znění výrazu, nýbrž jest vyšetřiti úmysl stran a rozuměti smlouvě tak, jak to žádá obyčej poctivého obchodu. Vzpomenutou dohodou poskytnuto bylo žalobci »k vyrovnání veškeré škody, která mu vzešla а k vyrovnání veškerých nároků, které by mohl učiniti z důvodu, že kupní smlouva se neuskutečnila«, mimo peněžitou náhradu a naturálie ve smlouvě uvedené »trvalé zaměstnání« a to »pokud bude zednická práce, tato práce zednická, takže práce zednické na statku žalovaného potřebné v prvé řadě žalobci mají býti zadávány, pokud je bude moci vykonávati, pak teprve, kdyby je vykonávati nemohl nebo nechtěl, jiný zedník bude zaměstnáván a pokud zednické práce nebudou, bude (žalobce) přibrán na jiné práce dělnické při statku potřebné«, při čemž je (žalobce) povinen, konati práce řádně za běžné mzdy. Je tedy poskytnutí trvalého zaměstnání žalobci způsobem mezi stranami umluvené náhrady škody, a takový závazek žalovaného nemůže býti zrušen jednostranným projevem jeho, že zrušuje smluvní poměr jen z toho důvodu, že žalobce porušil domnělou služební smlouvu, ano nejde o služební smlouvu, nýbrž jde o smlouvu svého druhu, a také nelze považovati za zrušení závazku žalovaného, poskytovati žalobci trvalé zaměstnání, okolnost, že žalobce po výstupu s hospodářským správcem, když mu tento řekl, »když to nechcete dělat, tak toho nechte, bude to dělat jiný«, sebral své nádobí a odešel z chléva s tím, že H. je svědek, že si to najde někde jinde, neboť to nemůže býti považováno za to, že žalobce sám zrušil smluvní poměr. Vždyť žalobce podle vzpomenuté dohody, kdyby svěřené mu práce zednické vykonávati nemohl nebo nechtěl, neztrácel tím nárok na trvalé zaměstnání, nýbrž byl žalovaný pouze oprávněn, dáti práci, kterou žalobce vykonávati nemohl nebo nechtěl, vykonávati jiným zedníkem a žalobci přiděliti pak jinou práci dělnickou potřebnou na statku. Měl-li žalobce podle dohody právo tu kterou zednickou práci odmítnouti, což v tomto případě skutečně učinil, nesejde na tom, zdali byl jeho tehdejší výkon opravdu nedostatečný, či nikoli, nebylo tedy pro rozhodnutí rozepře potřebí prováděti po této stránce žalobcem pohřešovaný důkaz znalecký. Ježto jde mezi stranami o smlouvu svého druhu, není potřebí obírati se otázkou, zdali žalobce bezdůvodně opustil službu, nebo zavdal zákonitý podnět ke zrušení domnělé smlouvy služební, neboť dohoda zaručovala žalobci, že přidělenou mu práci zednickou může sám odmítnouti, a proto z jeho odchodu z práce nelze podle § 863 obč. zák. odvozovati, že jím chtěl zrušiti smlouvu o poskytování trvalého zaměstnání. Když tedy žalovaný dopisem ze dne 19. dubna 1927 odmítl žalobce dále zaměstnávati, porušil tím smluvní závazek, poskytovati žalobci trvalé zaměstnání, proto je žalobní žádání, domáhající se uznání a plnění řečeného závazku smluvního oprávněno.

Citace:

Č. 8481. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 491-493.