Čís. 8531.

Nálezy senátu disciplinární komory ředitelství státních drah nemohou soudy přezkoumávati s hlediska věcného, nýbrž jen formální náležitosti nálezu, zejména zda nález nebo řízení jemu předcházející nevykazují podstatných vad, které by byly s to, způsobiti zmatečnost.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1928, Rv II 234/28.)
Žalobce, železniční zřízenec, domáhal se proti československému státu určení, že disciplinární nález senátu disciplinární komory ředitelství státních drah jest neúčinný, jakož i zaplacení služebních požitků. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce napadá žalobou nález senátu disciplinární komise ředitelství státních drah ze dne 19. června 1925 a domáhá se výroku, že nález je bezúčinný a že z toho důvodu jest žalovaný československý stát povinen, vyplatiti mu zadržené služné. Než nález senátu disciplinární komory byl k žalobcovu odvolání v kárném řízení přezkoumán disciplinárním dvorem ministerstva železnic a byl jeho rozhodnutím ze dne 8. září 1925 potvrzen a toto rozhodnutí nabylo právní moci. Tímto nálezem disciplinárního dvoru jsou soudy vázány potud, že nemohou jej s hlediska věcného (materielně) vůbec přezkoumávati a lze soudům jen zkoumati formální náležitosti nálezu, zejména zda nález nebo předcházející řízení nevykazují podstatné vady, které byly s to, by způsobily zmatečnost, tvrzenou žalobcem. Z vad žalobcem vytýkaných mohla by s tohoto hlediska přijití v úvahu námitka, že senát disciplinární komory nebyl řádně obsazen (§ 477 čís. 2 c. ř. s.), kterou žalobce odůvodnil přednesem, že člen disciplinárního senátu komory R. nebyl po celou hodinu kárnému ústnímu jednání přítomen. Než v tomto směru zjistil již prvý soud, že se přísedící R. vzdálil za sezení jen na několik minut z jednací síně při čtení listiny jemu známé a že pak po dobu jeho nepřítomnosti bylo jednání předsedovo přerušeno až do jeho návratu. Žalobce nenapadal toto zjištění v odvolání důvodem rozporu s kárnými spisy, z nichž bylo učiněno, nýbrž zjištění toto si pro své odvolací vývody libovolně změnil a přizpůsobil. Nepřítomnost přísedícího R-a, tak, jak byla soudem zjištěna, nezpůsobila však zmatečnost v řádném obsazení disciplinárního senátu komory ani jeho nálezu a důsledkem toho ani konečného nálezu disciplinárního dvoru ministerstva železnic, který se touto vadou také zabýval a neuznal ji za opodstatněnou. Ostatní formální vady vytýkané žalobcem disciplinárnímu řízení, byly nadhozeny jen povšechně, což platí zejména o výtce, že některý přísedící neovládal jednací jazyk, a že nebyly čteny listiny žalobcem předložené. Nebyly-li tyto výtky žalobcem skutkově určitěji dolíčeny, nelze ani odvolacímu řízení vytýkati vadnost § 503 č. 2 c. ř. s., nepřipustil-li odvolací soud důkazů o takto neurčitých a nepřesných údajích žalobcových (§ 275 c. ř. s.).

Citace:

Č. 8531. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 582-583.