Čís. 8483.

Sudiště podle § 94 j. n.
Žalobce může k námitce místní nepříslušnosti soudu odůvodniti příslušnost soudu poukazem i na jiný ještě důvod příslušnosti, než uvedl v žalobě. Jen důvod příslušnosti podle § 104 j. n. jest vykázati již v žalobě. Substitující advokát může na sudišti hlavní rozepře (§ 94 j. n.) žalovati advokáta substituenta.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1928, R II 316/28.)
Žalovaný advokát substituoval ve sporu, projednávaném na okresním soudě v P., žalujícího advokáta. Žalobu, jíž se domáhal na žalovaném zaplacení substitučních útrat, zadal žalobce na okresním soudě v P. jako sudišti hlavní rozepře. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Nelze souhlasiti s názorem prvé stolice v otázce věcných mezí sudiště hlavní rozepře podle § 94 j. n. Neboť podle tohoto předpisu může každý procesní zmocněnec žalovati u soudu hlavní rozepře svého zmocnitele, bez rozdílu, zda zmocnitel jest přímo procesní stranou či pouhým zmocněncem procesní strany (srov. Stein: Procesní právo, I. sv. str. 791). I v souzeném případě tvrdí žalující strana, že byla žalovaným zmocněna, by provedla spor jménem Heřmana N-a. Zejména tvrdí žalobce, že jen žalovaný mu dal příkaz k vedení tohoto sporu jménem Heřmana N-a.
Nejvyšší soud potvrdil napadené usnesení s opravou, že se námitka soudní nepříslušnosti zamítá.
Důvody:
První soud vyhověl námitce místní soudní nepříslušnosti, rekursní soud vyhověl rekursu žalobcovu, zrušil rozhodnutí prvního soudu a nařídil mu jednati ve věci hlavní, ač správně měl změniti usnesení prvního soudu a zamítnouti námitku nepříslušnosti. Proti změňujícímu usnesení, kterým jest v podstatě usnesení rekursního soudu, jest dovolací rekurs přípustným. Není však v tomto případě odůvodněným. I když žalobce odůvodnil v žalobě příslušnost prvního soudu poukazem na § 104 j. n., nelze mu brániti, by k námitce místní soudní nepříslušnosti neodůvodnil příslušnost soudu poukazem i na jiný důvod příslušnosti, § 94 j. n., než uplatnil v žalobě. Vždyť žalobce pravidelně nemusí v žalobě vůbec udati důvod soudní příslušnosti a může jej udati teprve k námitce nepříslušnosti při jednání o ní ve sporu. Nelze mu proto brániti, by za jednání nezaměnil důvod příslušnosti v žalobě uvedený, za jiný vhodnější. Jen 0 důvodu příslušnosti podle § 104 j. n. ustanovuje zákon, že má býti vykázán již v žalobě. Právem proto řešil rekursní soud i otázku příslušnosti soudu podle § 94 j. n. Nejvyšší soud sdílí názor rekursního soudu i v otázce, zda substitující advokát (§ 31 druhý odstavec c. ř. s.) může na sudišti hlavní rozepře žalovati advokáta-substituenta, neboť druhý odstavec § 94 j. n. praví všeobecně, že zmocněnci ve sporu mohou zažalovati své výlohy a poplatky na sudišti hlavní rozepře, čímž dlužno rozuměti podle § 31 c. ř. s. nejen advokáta, jenž jest bezprostředním zmocněncem strany vedoucí spor, nýbrž i advokáta, na něhož podle druhého odstavce § 31 c. ř. s. přenesl plnou moc procesní, jemu stranou udělenou, pro jednotlivé úkony neb oddíly řízení jiný advokát, jenž byl bezprostředním zmocněncem strany, jako učinil žalovaný ve sporu Heřmana N-a dopisem ze dne 7. dubna 1925 tím, že přenesl svou přímou plnou moc na žalobce k vedení sporu v Československé republice. Podle § 94 druhý odstavec j. n. mohou na sudišti hlavní rozepře podati žaloby o zaplacení výloh a poplatků nejen zmocněnci procesní, nýbrž i zmocněnci k doručování, tudíž zajisté i substitut přímého procesního zmocněnce může žalovati tohoto, při čemž jest lhostejno, zda v hlavním sporu vystupoval jako substitut jiného advokáta (nynějšího žalovaného), či jako bezprostřední zmocněnec strany; rozhodujícím jest vnitřní mandátní poměr mezi žalobcem a žalovaným a ten byl přiloženou listinou prokázán, jest tedy příslušnost prvního soudu odůvodněna § 94 j. n., jak správně rozhodl rekursní soud a nemohl proto dovolací rekurs míti úspěch.

Citace:

Č. 8483. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 495-497.