Čís. 8443.

Do rozsudečného výroku nelze pojati rozhodnutí o pohledávce uplatňované žalobcem námitkou proti pohledávce žalovaného, již žalovaný uplatnil námitkou započtení na žalobní pohledávku.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1928, Rv I 1960/27.)
Proti žalobě o 2000 Kč namítl žalovaný započtením vzájemnou pohledávku 2100 Kč, proti níž opět žalobce namítl započtením vzájemnou pohledávku 120 000 Kč. Procesní soud prvé stolice ve výroku rozsudečném uznal, že je po právu pohledávka žalobcova 2000 Kč, jakož i vzájemná pohledávka žalovaného 2100 Kč, že však není po právu další žalobcova pohledávka 120 000 Kč, a důsledkem toho žalobu zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobce potud, že vyloučil z rozsudečného výroku soudu prvé stolice odstavec: »další pohledávka žalobcova proti žalovanému 120 000 Kč není po právu« a to z těchto
důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci shledává dovolatel v tom, že oba nižší soudy dospěly k úsudku, že se jeho pohledávka 120 000 Kč k započtení na vzájemnou pohledávku žalovaného nehodí, poněvadž jest naprosto neurčitá. To však nižší soudy nevyslovily, nýbrž, posoudivše tuto pohledávku jako započtením namítanou proti vzájemné pohledávce žalovaného 2100 Kč, rozhodly, že pohledávka 120000 Kč není po právu. Co do uplatňování této pohledávky žalobcem nutno zdůrazniti, že nešlo tu o obranu započtení, kterou zákon přiznává v §§ 188, 391, třetí odstavec a § 411 c. ř. s. jen žalovanému, nýbrž o rozšíření žaloby o další žalobcovu pohledávku. Jelikož žalovaný bez námitky o rozšířené žalobě jednal (§ 235 druhý odstavec c. ř. s.) a příslušnost procesního soudu tímto rozšířením žaloby nebyla vyloučena (§ 104 j. n.), nutno i v tomto směru v mezích dovolacích návrhů rozhodnutí odvolacího soudu věcně přezkoumati (§ 504 c. ř. s.). Soud první stolice měl o pohledávce 120 000 Kč rozhodnouti jen v důvodech a nikoliv ve výroku rozsudečném, ježto žalobce neučinil návrh podle § 236 c. ř. s. a předpis § 411 c. ř. s. nelze rozšířiti na pohledávku uplatněnou žalobcem jen námitkou proti pohledávce žalovaného, kterou tento uplatňuje námitkou započtení na zažalovanou pohledávku. Bylo proto vyloučiti z výroku rozsudkového první stolice odstavec 3 týkající se pohledávky 120 000 Kč.

Citace:

Č. 8443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 421-422.