Čís. 8437.

Povinnost kupce plného práva k opovědi firmy k zápisu do obchodního rejstříku vztahuje se i na cizozemce. U kupce cizozemce jest další podmínkou zápisu do obchodního rejstříku průkaz vzájemnosti. Lhostejno, zda byl kupec živnostenským úřadem připuštěn k provozu obchodní živnosti po průkazu vzájemnosti, či výjimečně zemským politickým úřadem bez tohoto průkazu.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1928, R I 796/28.)
Rejstříkový soud vrátil opověď firmy kupce jednotlivce k doplnění v tom směru, by bylo vykázáno způsobem podle ministerské vyhlášky čís. 225/1926 sb. z. a n. a výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 28. prosince 1926, čís. 54 907/1926 sděl. věst. min. sprav. 1927 státní občanství podatele a, pokud jest cizozemcem, byla vykázána úředním potvrzením ministerstva spravedlnosti v Praze reciprocita (§ 33 obč. zák.). Sdělení 115 Věst. min. sprav. 1926. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Pokud se týče požadavku napadeného usnesení, by opovídatel vykázal státní občanství nebo, pokud jest cizozemcem, vykázal úředním potvrzením ministerstva spravedlnosti v Praze reciprocitu podle § 33 obč. zák., jest tento požadavek oprávněn, neboť v živnostenském listu ze dne 21. září 1925 jest sice uvedena obec L. okres Česká Lípa jako domovská obec rekurenta, avšak list tento není důkazem o domovské příslušnosti (o státním občanství) rekurenta. Jest tedy nutno, by rekurent vykázal buď zdejší státní občanství nebo, je-li cizincem, reciprocitu podle § 33 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud, prozkoumav spisy, neshledal, že napadené usnesení rekursního soudu jest ve zřejmém rozporu se zákonem neb se spisy nebo že jest stiženo zmatečností. Není tu tedy podmínek § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. a nemohlo býti vyhověno dovolací stížnosti. Vzhledem k vývodům této stížnosti jest ještě dodati toto: Měl-li rejstříkový soud pochybnosti, zda jest navrhovatel československým státním příslušníkem, byl oprávněn vyzvati opovídatele, by tuto příslušnost prokázal, pokud se týče, nemohl-li by tak učiniti, jsa cizincem, by vykázal vzájemnost. To plyne již z předpisů § 33 obč. zák. a čl. 1 obch. zák. Kupec plného práva jest podle čl. 19 obch. zák. ovšem povinen, by svou firmu opověděl k zápisu do obchodního rejstříku. Musí tak učiniti i cizinec, provozuje-li v tuzemsku po živnostensku obchody ve větším rozsahu (§ 7 uvoz. zák. k obch. zák. podle úpravy zákonem ze dne 30. června 1921, čís. 260 sb. z. a n.). Při tom jest lhostejno, zda byl živnostenským úřadem k provozu obchodní živnosti připuštěn po průkazu vzájemnosti ve smyslu § 8 (1) živnost. řádu, či výjimečně zemským politickým úřadem bez průkazu vzájemnosti (§ 8 čís. 2 živn. řádu), neboť podmínky zápisu do obchodního rejstříku posuzuje rejstříkový soud zcela samostatně (čl. 11. obch. zák.). U kupce cizozemce jest však další podmínkou zápisu do obchodního rejstříku také průkaz vzájemnosti ve smyslu § 33 obč. zák. a čl. 1 obch. zák. Žádá-li tedy rejstříkový soud tento průkaz, jest se tomu podrobiti bezpodmínečně pod následky čl. 26 obch. zák. a § 12 uvoz. zák. k obch. zák. Nebyla-li by vzájemnost prokázána, nedojde ovšem k zápisu do obchodního rejstříku.

Citace:

Č. 8437. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 414-415.