Čís. 8563.

Tím, že bylo v obchodním rejstříku poznamenáno, že majitel firmy zemřel a že po dobu projednání pozůstalosti spravuje a zastupuje firmu jeho vdova, nezanikla firma, naopak bylo tím projeveno, že firma trvá dále po dobu pozůstalostního řízení.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1928, Rv I 805/28.) — Čís. 8564 —
1613
Žalobce domáhal se na žalované firmě »Bankovní obchod a směnárna F. a spol.« vyplacení zůstatku salda. Žalovaná firma namítla najmě, že nemůže býti žalována firma F. a spol., poněvadž její majitel Emanuel F. 2. srpna 1927 zemřel a žalobu bylo by lze podati nyní jen osobně proti Josefě F-ové jako dědičce. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Právem nevyhověl první soud námitce nedostatku pasivní legitimace. Smluvníkem žalující strany byla žalovaná protokolovaná firma F. a spol., pokud se týče její majitel Emanuel F. Firma jest obchodním jménem kupcovým, jménem, pod kterým kupec provádí obchody a pod kterým může také žalovati nebo býti žalován. To platí o jeho pozůstalosti, pokud vede se obchod dále na její účet pod dosavadní firmou. Závazky Emanuela F-a (firmy F. a spol.) nezanikly ani z části úmrtím jejího majitele. Firma je dosud zapsána v obchodním rejstříku, trvá dosud a může býti žalována. Závazky Emanuela F-a (firmy F. a spol), mezi nimiž, jelikož jde o kupce jednotlivce, netřeba rozlišovati, nepřešly ještě na Josefu F-ovou jako přihlášenou dědičku Emanuela F-a, ana pozůstalost není dosud odevzdána (§§ 797, 819 obč. zák.). Přijetí dědické přihlášky na soud má jen ten účinek, že Josefa F-ová je oprávněna a povinna zastupovati pozůstalost (§ 547 obč. zák.), do níž patří i žalovaná firma. V obchodním rejstříku bylo při firmě jen poznamenáno, že po dobu projednání pozůstalosti Emanuela F-a zastupuje firmu Josefa F-ová. Byla tedy právem žalovaná firma zastoupena Josefou F-ovou. Josefa F-ová sama mohla by býti jako strana, jako dědička, žalována teprve, až by jí byla pozůstalost odevzdána.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zemřel-li majitel obchodního podniku, jest tento ovšem částí pozůstalostního jmění a, nechce-li zůstavitelův věřitel vyčkati odevzdání pozůstalosti, může své nároky uplatňovati proti pozůstalosti. Vede-li se však obchodní podnik dále na účet pozůstalosti pod starou firmou, byl žalobce také oprávněn zažalovati firmu. Tím, že v obchodním rejstříku bylo poznamenáno, že majitel firmy Emanuel F. zemřel a že po dobu projednání pozůstalosti spravuje a zastupuje firmu jeho vdova Josefa F-ová, firma nezanikla, naopak bylo tím projeveno, že firma trvá dále po dobu pozůstalostního řízení (srovnej komentář Staub-Pisko čl. 22, Dr. Oskar Pisko »Das Unternehmen« § 9, Dr. Jaroslav Švamberk, »Právo firemní« str. 51, »Grünhuts Zeitschrift« sv. 32 str. 471 násl.). Nelze tudíž uznati, že žalobce není oprávněn žalovati firmu.

Citace:

č. 8563. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 640-641.