Čís. 8328.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Jede-li vlak (část jeho) hlavní dráhy a na kolejích, po nichž se má jízda státi, jest osoba při dopravě nezaměstnaná, jde o příhodu v dopravě ve smyslu § 1 zák. o ruč. žel.
(Rozh. ze dne 22. září 1928, R II 225/28.)
Bedřich P., železniční zaměstnanec, byl přeložen a stěhoval své svršky v nákladním vagonu, jejž sám doprovázel. Ve stanici Š. byl Bedřich P., vystoupivší z vagonu, přejet a usmrcen vagony posunovanými po vedlejší koleji. Žalobní nárok dcery Bedřicha P-а proti československému eráru na náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu rozhodl. Důvody: Odvolací soud vychází z jiného právního názoru než první soudce a vidí příhodu v dopravě v tom, že se Bedřich P. ocitl v době posunu na koleji VII. zakázané pro přístup osobám tam nezaměstnaným. Neboť příhodou v dopravě podle § 1 zák. čís. 27/1869 ř. zák. jest událost, která se odchyluje od normálního, obvyklého způsobu nebo průběhu provozování dopravy, je způsobilou člověka zraniti neb usmrtiti a nastala mimo osobu poškozeného neb usmrceného. Nemusí tedy záležeti výhradně v přestoupení předpisů dopravních. Nesporným jest, že se Bedřich P. nějakým způsobem dostal na kolej VII. a že ho odražené vozy tam přejely a usmrtily. Není pravidelným způsobem dopravy, by na místech nezaměstnaným zakázaných prodlévali lidé nepovolaní, nýbrž je to příhodou a překážkou nahodile a nepravidelně se přiházející. Není pochyby, že zdržování se na takových místech je pro osoby při dopravě nezaměstnané spojeno s nebezpečím zranění a usmrcení. Nesporno je konečně, že smrt P-ova nastala tím, že byl přejet odraženými vozy. — Čís. 8328 —
A není pochyby, že posunování jest částí dopravy, jest proto jisto, že ocitnutí se P-а na koleji VII. jest příhodou v dopravě a že dráhu stíhá zákonná povinnost ručení podle § 1 zák. čís. 27/1869 ř. zák. Chce-li se dráha sprostiti této povinnosti, musí dokázati podle § 2 zmíněného zákona některý z vyviňovacích důvodů. Tvrdila sice zavinění usmrceného P-а, avšak důkaz o tom vůbec zůstala dlužna. Nestačil zákaz P-ovi, by dveře vozu neotvíral a z vozu nevystupoval, nýbrž musil by býti podán důkaz, že skutečně zákazu toho neuposlechl a bez nutkavé příčiny vagon opustil. Jakým způsobem se však dostal z vozu ven, se zjistiti nedá, a není proto vyloučeno, že P. při posunu z vozu vypadl a padl na kolej VII. aneb jinakým nezaviněným způsobem se tam dostal. Vždyť prvý soudce sám připouští možnost, že P. z vozu při posunu vypadl. Nemůže-li dráha přesného důkazu o zavinění P-ově podati, musí nésti následky ustanovení § 1 zmíněného zákona a jest proto prokázán důvod zažalovaného nároku.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Po právní stránce napadá rekurs usnesení odvolacího soudu neprávem. Právní názor, podle něhož odvolací soud dospěl k úsudku, že a proč tu jde o příhodu v dopravě, zastává též věda a schvaluje i dovolací soud. Jízdě vlaku (jeho části) hlavní dráhy na její trati, když na ní, na kolejích, po kterých se jízda má státi, byla osoba při dopravě nezaměstnaná, přiznal odvolací soud pro mimořádnost takového případu, příčícího se dokonce výslovnému zákazu vstupu na trať nepovolaným, ráz příhody v dopravě podle § 1 zák. o žel. ruč. Obavou rekursu, že by pak dráha ručila též za sebevraždy na železničních kolejích, netřeba se zabývati, protože v souzeném případě není ve skutkových zjištěních nižších soudů opory pro předpoklad, že P. spáchal sebevraždu. Třeba jen zkoumati, zda v souzeném případě dráha ručí za škodu ze zjištěné příhody v dopravě. Žalovaný erár nastoupil sice vyviňovací důkaz podle § 2 zák. o ruč. žel., ten se mu však nepodařil, takže odvolací soud nemá za vyloučeno, že P. při posunu z vozu vypadl a padl na kolej VII. aneb jinakým nezaviněným způsobem se tam dostal. Zjištění to není v rekursu podle zákona napadeno, váže proto i dovolací soud. Ježto podle toho je tu příhoda v dopravě, z níž vzešla smrt P-ova, a žalovaný erár neprovedl podle § 2 zák. o žel. ruč. vyviňovací důkaz, odpovídá napadené zrušovací usnesení zákonu i stavu věci.

Citace:

č. 8328. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 241-242.