Čís. 255 dis.

Lhůta § 54 disc. statutu nemůže býti prodloužena ani tím, že se zúčastněné soukromé straně v napadeném usnesení nedostalo poučení o opravném prostředku; na takové poučení nemá zákonného nároku. Nedostatek poučení o opravném prostředku nelze považovati za neodvratnou okolnost ve smyslu § 364 tr. ř.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1935, Ds I 2/35.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie odmítl v neveřejném zasedání stížnost firmy H. H. v P. proti usnesení disciplinární rady advokátní komory v Praze ze dne 24, května 1934, jímž bylo vysloveno, že není důvodu ke kárnému stíhání Dr. E. E., advokáta v S.
Důvody:
Stížnost je opožděná. Napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno 22. listopadu 1934 a končila proto 14denní lhůta k podání stížnosti proti onomu usnesení 6. prosince 1934. Lhůta ta je podle § 54 discipl. statutu neprodlužitelná. Nemohla býti prodloužena ani tím, že se stěžovatelce v napadeném usnesení nedostalo poučení o opravném prostředku jí proti onomu usnesení příslušejícím, nýbrž že v tomto ohledu byla poučena teprve přípisem disciplinární rady z 28. listopadu 1934, který jí byl podle jejího tvrzení doručen 10. prosince 1934, načež teprve podala stížnost dne 17. prosince 1934. Neboť v disciplinárním statutě není nikde předepsáno, že se zúčastněné straně musí dostati poučení o právu stížnosti, a nelze nárok na takové poučení vyvoditi ani z ustanovení trestního řádu, jichž obdobně je šetřiti v kárném řízení a podle nichž se má v případech v zákoně stanovených dostati poučení jen obviněnému neb obžalovanému (§ 3 tr. ř.). Pro zmeškání lhůty k podání stížnosti mohla by se stěžovatelka podle obdoby § 364 tr. ř. domáhati pouze navrácení v předešlý stav, arci za předpokladů v tomto předpise stanovených. Těchto tu však není a stěžovatelka takové ani nenaznačuje. Je nasnadě, že vzhledem k tomu, co uvedeno, nelze za neodvratnou okolnost ve smyslu citovaného zákonného ustanovení považovati shora zmíněný nedostatek poučení o právu stížnosti, zvláště, když stěžovatelka, když se dovedla ihned po doručení nálezu obrátiti jak na vrchní státní zastupitelství v Praze tak i na zástupce advokátní komory v Praze, aby podali stížnost proti naříkanému usnesení v její prospěch, mohla a měla si zavčas dotazem u disciplinární rady vyžádati příslušné poučení. Bylo proto stížnost odmítnouti jako opožděnou.

Citace:

č. 255 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 576-577.