Čís. 5467.

Svémocné přemístění zabavených předmětů před dalším exekučním úkonem, nestalo-li se v úmyslu zcela nebo zčásti zmařiti uspokojení věřitele (odvedení zabavených koní před odevzdáním jich do úschovy ze stavení na polní práci) není »odstraněním« zabavených věcí ve smyslu § 1 zákona o maření exekuce, naplňuje však skutkovou podstatu přestupku podle § 3 cit. zákona.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1935, Zm II 541/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaných A. S. a O. M. do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 11. října 1935, pokud jím byli uznáni vinnými: A. S. zločinem podle § 81 tr. z. a přestupkem podle § 8 tr. z. a § 1 zákona o maření exekuce, O. M. zločinem podle § 81 tr. z. a přestupky podle §§ 5, 8 tr. z. a § 1 zákona o maření exekuce jakož i přestupkem podle § 314 tr. zák.
Z důvodů:
Ve směru přestupku podle § 8, pokud se týče § 5, 8 tr. z. a § 1 zákona o maření exekuce je subsumpce jednání obžalovaných, rozsudkem zjištěného, pod zákon uvedený v rozsudku pochybená, což stížnost právem namítá. Podle zjištění rozsudku odvedli obžalovaní zabavené koně proti odporu berního vykonavatele, jenž chtěl koně ze stavení obžalovaného A. S. odvésti a dáti do úschovy uschovateli jím zvolenému, na pole za domem obžalovaného S., kde jimi bylo podle obsahu spisů oráno. Ze takové odvedení koní není odstraněním zabavených věcí ve smyslu § 1 zákona o maření exekuce a že zejména z něho nelze usuzovati na úmysl dlužníka zmařiti takto zcela nebo z části uspokojení svého věřitele, je na bíledni. Pouhým tvrzením A. S., že koně patří M., nemohla býti exekuce zmařena, neboť toto prohlášení není — i kdyby bylo vymyšlené — »právním jednáním« ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, způsobilým zejména zmařiti uspokojení věřitele. Přes to nelze ani ve směru přestupku podle § 5, 8 tr. z. a § 1 zákona o maření exekuce stížnosti přiznati úspěch, neboť jednání obžalovaných, jak je rozsudkem zjištěno, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 3 zákona o maření exekuce, ohroženého stejným trestem jako je přestupek podle § 1 téhož zákona, takže jiná kvalifikace trestného skutku obžalovaných, k němuž bylo přihlíženo jen jako k okolnosti přitěžující, nemá pro výrok o trestu žádného významu.

Citace:

č. 5467. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 532-533.