Čís. 252 dis.

Advokát je povinen při sepisováni smluv mezi stranami, z nichž jedna není zastoupena advokátem, hájiti zájmy obou stran. Je vyloučeno, aby proti jsoucnosti právního poměru, založeného smlouvou jím sepsanou, podnikal něco škodlivého pro osobu ze smlouvy oprávněnou.
(Rozh. ze dne 12. června 1935, Ds II 13/34.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl v neveřejném zasedání, slyšev zástupce generální prokuratury, odvolání obviněného advokáta z kárného nálezu kárné rady moravské advokátní komory z 23. května 1934, jímž byl obviněný uznán vinným kárným přečinem porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu ve věcech kárných zastupuje advokát při sepisování smluv mezi stranami, z nichž jedna není zastoupena advokátem, obě strany a jest tudíž jeho povinností, by hájil v takovém případě zájmy obou stran; chce-li plniti povinnosti povolání a zachovávati čest a vážnost stavu, musí zůstati věrným smlouvě; jest vyloučeno, aby proti jsoucnosti právního poměru, založeného smlouvu jím sepsanou, podnikal něco škodlivého pro osobu ze smlouvy oprávněnou.
Této povinnosti, náležející na základě §§ 9 a 10 advokátního řádu i obviněnému, když sepsal kupní smlouvu mezi manžely P-ými a B-ými, nesměl a nemohl se obviněný zbaviti jednostranným prohlášením, že pro případ sporu zastupuje jen manžely P-ovy, vždyť není ani přípustno zbaviti se povinnosti, vyplývající ze samého předpisu zákona, prostým této povinnosti odporujícím prohlášením. Netřeba dále zkoumali správnost či nesprávnost kárným nálezem projeveného názoru, že obviněný nanejvýš snad mohl v případném sporu zastupovati onu stranu, která by trvala na tom, že smlouva advokátem — obviněným — sepsaná je správná a platná; neboť obviněný nepodal žalobu na dodržování smlouvy, nýbrž žaloba jím podaná směřovala k tomu, aby smlouva byla zrušena, jelikož prý byla uzavřena jen na oko. Toto jednání se však příčilo zcela jistě povinnostem povolání a cti a vážnosti stavovské, jak již bylo zdůrazněno, neboť obě stany, které se obracejí na advokáta, musí předpokládati, že právní zástupce bude s nimi jednati nezáludně a poctivě. Že se obviněný nedozvěděl při sepisování kupní smlouvy nic z toho, o co byla pak opřena žaloba, nemění nic na povaze jeho zavinění; vždyť i kdyby tento předpoklad odvolání byl správný — ač by o tom podle předchozí činnosti obviněného ve sporu manželů P-ových bylo lze vážně pochybovati — neomlouvala by ani tato okolnost obviněného, pokud se domáhal žalobou proti manželům B-ovým netoliko toho, aby smlouva byla uznána za neplatnou, nýbrž dokonce i nadále zastupoval protistranu, když se manželé B-ovi za tohoto sporu dovolávali jeho svědectví o platnosti kupní smlouvy. Jelikož i výše uloženého trestu odpovídá tíži konkrétního provinění, kárnou radou správně oceněného, bylo odvolání v celém rozsahu zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 252 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 566-567.