Čís. 275 dis.Příčí se cti a vážnosti stavu, namítá-li advokát ve sporu neplatnost právního jednání (smíru), jehož se v jiném sporu zúčastnil jako zmocněnec jedné ze stran.(Rozh. ze dne 23. prosince 1935, Ds II 5/35.)Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl odvolání obviněného advokáta z nálezu kárné rady moravské advokátní komory, v Brně ze dne 19. prosince 1934, kterým byl uznán vinným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu a odsouzen za to k peněžité pokutě 300 Kč.Z důvodů:Obviněný podal ve 14denní lhůtě § 48 kárného statutu odvolání z výroku o vině i trestu, ohlásiv zároveň ještě další provedení odvolacích důvodů, jakmile pominou následky úrazu, který prý utrpěl. Toto prohlášení nevadí nikterak, aby napadený nález nebyl přezkoumán se všech hledisek v odvolání uplatněných, ježto odvolání bylo včas ohlášeno a není třeba, aby bylo ještě zvláště provedeno.Uplatněné odvolací důvody nejsou opodstatněny. Nebylo třeba, aby byly provedeny ještě důkazy navržené odvolatelem při kárném jednání. Těmito důkazy mělo býti dosvědčeno, jaká byla hlediska stran při sjednávání smíru, a dále, co odvolatel při sjednávání smíru prohlašoval, okolnosti to pro posouzení viny odvolatelovy lhostejné. Záležíť při rozhodování o jeho vině jediné na tom, jak se jevilo jeho jednání ve sporu, ve kterém učinil námitku neplatnosti smíru, který v jiném sporu sjednal jako zmocněnec jedné ze stran ve sporu. V této příčině pak dlužno přisvědčiti názoru kárné rady, že tímto jednáním poškodil čest a vážnost stavu. Každý, kdo o jednání odvolatelově zvěděl, musel dojíti k přesvědčení, že jeho účast při sjednávání smíru byla jen zevnější a že se omezovala vlastně na formální podpis smíru, aniž zároveň byly při sjednávání smíru uplatněny povinnosti odvolatele jako advokáta, aby smír byl sjednán za jeho účasti platně a poctivě. Byl tedy v každém vzbuzován dojem, že odvolateli nešlo o trvalou poctivou úpravu právního poměru mezi stranami, vedoucími mezi sebou spor, nýbrž že účelem smíru bylo vyloučiti soud z rozhodování sporu a vylákati smír i za cenu jeho neplatnosti.I kdyby byl odvolatel při sjednávání smíru býval toho názoru, že nemohl odepříti podpis smíru, který chtěla strana jím zastoupená sjednati, nesměl v novém sporu učiniti námitku neplatnosti smíru, neboť v okamžiku, kdy tuto námitku vznesl, nezáleželo již na tom, zda podle svého názoru směl podpis smíru odepříti čili nic, nýbrž jen na tom, že smír podepsal a že vznesením námitky neplatnosti smíru vzbuzoval podezření z nepoctivého a nesvědomitého jednání.Nezávažné konečně bylo, zda odvolatel mohl či směl odmítnouti zastoupení svého klienta v novém sporu, neboť i když převzal zastoupení svého klienta v novém sporu, neplynulo z toho ještě, že musel vznésti řečenou námitku. Nebyl k tomu povinen ani tenkráte, kdyby bylo správné, že mu jeho klient vznesení této námitky uložil. Vznesení této námitky bránilo ustanovení § 10 adv. ř., které odvolateli ukládalo, aby se při výkonu svého povolání řídil nejen příkazem strany, nýbrž i požadavky bezelstnosti a poctivosti. Odvolání z výroku o vině je proto neopodstatněné.